Duben 2018

Izrael 2018

15. dubna 2018 v 21:42
Na březen 2018 jsem se plácl přes kapsu a naplánoval si hned 2 týdenní dovči. Bohužel počasí mi nepřálo a vlivem sněhových kalamit mi bylo 4 hodiny před odletem oznámeno, že let do Dublinu byl zrušen. Zbytek pracovního dne jsem už jen nasraně odseděl a doufal, že aspoň pokus číslo 2 - z mého hlediska ten rizikovější - dopadne líp. A dopadl.

Podařilo se mi koupit letenky z Bratislavy do izraelského Eilatu za 20€, odlet v neděli 7:45 a nazpět již trochu pohodlněji Eilat-Praha za 1100 kč ve čtvrtek. Tentokrát mě však potkalo štěstí a wizzair přeložil o několik hodin zpáteční let a nabídl mi refundaci nebo obdobnou letenku. To byla za těchto okolností skvělá zpráva a já tak mohl zdarma přebookovat let na páteční Tel-Aviv-Praha, kde letenka stála 4500 kč. Nejenom, že jsme získali den navíc, ale naše cesta mohla plynule pokračovat od jihu na sever, aniž bychom se museli vracet.
Naši cestu jsme tedy započali v Bratislavě, kam jsme dorazili už v sobotu večer. Abych nemusel v Izraeli tahat bundu, odjel jsem jen v tričku a mikině (kterou jsem vlastně taky musel tahat a nepoužil ji ani jednou, to jsem úplně nepromyslel :D ), což mělo trochu vliv na poznávání města, protože sněžilo. Museli jsme tedy vzít za vděk nejbližší hospodě a nebyla vůbec špatná - měli svůj minipivovar a tankovej bažantík. Spaní jsme měli v krásným bytě přes airbnb asi za 900, 2 zastávky od centra a přímo na autobusu na letiště. Velkou výhodou je, že z centra na letiště se dá dostat už za 15 minut, vlastně myslím, že jsme ve výsledku jeli jen tak 12, což je skvělý. Tak rychle se v Praze nedostanu na letiště ani já a to bydlím na Ruzyni :D Když připočítám velikost místního letiště, kam bohatě stačí dojít hodinu před odletem, jelikož další lety jsou až za x hodin, cestování odtud je docela pohodlné.

Ejlat

Letadlo do Eilatu bylo plné tak ze 2/3, takže i přes ta nejhorší přidělená místa jsme nakonec seděli sami na trojce. Poprvé jsem v Ryanairu viděl, že se podávala teplá jídla - pamatuju si kuřecí steak a lasagne, ale nevyzkoušel jsem ani jedno. Jak jsme se blížili k cíli, mraky vystřídalo jasno a nekonečné písečné duny. Letiště OVDA je opravdu "hangár v poušti" a kolem nic není ani neroste. Třicetistupňový rozdíl teplot byl poznat od první vteřiny. Po pojezdových dráhách jsme pěšky došli z letadla až do terminálu, kde jsme byli podrobeni hodně rychlé vstupní prohlídce. Ne, že bych z toho, co jsem četl, měl strach, ale kámošky se ani na nic neptali a mě dali jen pár otázek typu co plánuji v Izraeli dělat a jak dlouho tam budu. Po asi 30 vteřinách jsme byli vpuštěni dál. Jelikož je tento letecký spoj dotovaný slovenskou vládou (a údajně i Eilatem - aby nalákali turisty), dostali jsme dokonce u vstupu taštičku s mapou, mastičkou a dalšíma turistickýma materiálama. Tady jsem zjistil, že jsem přecejen jednu věc nedomyslel - a to jak si koupíme lístek do Eilatu. V tom miniterminálu nebyl ani bankomat a za rohem byla jen jedna pochybná směnárna. Naštěstí jsem si vzal s sebou 50 eurovku a měl vůbec co měnit. Lístek stál v přepočtu 100 kč.
Klimatizovaný autobus jede na Eilatské hlavní nádraží asi hodinu. První cíl byl vybrat peníze v bance blízko nádraží, ani jeden z 8 bankomatů nám ale nebral karty. Začal jsem přemýšlet, jak vyžijeme se zbývajícíma asi 40 eurama a kde bude nejlepší místo k žebrání, konkurenční bankomat nám naštěstí i přes nemožnost změnit hebrejštinu na angličtinu prachy dal.

Místní domečky měly malá okna, ale bez klimošky by se tam stejně vydržet nedalo

Konečně jsme se mohli ubytovat k Eduardovi z airbnb a skočit do moře. Městská pláž byla malá, dost přeplněná a špinavá, jediná výhoda bylo velké nákupní centrum hned za ní, v kterém byly obchody se známými světovými značkami. Vzduch měl v půlce března přes 30 stupňů a voda asi 23, tak to chtělo trochu hrdinského přemáhání. Večer jsme si dali pár místních piv, upili z našich zásob z čr a šli omrknout promenádu. Byla hodně dlouhá, rušná a je na ní i spousta kolotočů. Celý Ejlat je hodně turistický a všichni obyvatelé se oblékají evropsky.
Na další den nám Eduardo doporučil pláž za městem na jihu, která byla o mnoho lepší. Konečně jsem si užil ten klid, pivko, píseček, sluníčko.. hodně sluníčka. Nevím, kdy mi konečně dojde, že na první dovolený se nesmím 2 hodiny opalovat. Vždycky se spálím a vždycky na to zase za rok zapomenu. Příště si za to dám facku :D

Vzadu jde vidět Ejlat, pěkné panorama s horami

Po koupačce jsme se pomale posunuli k nádraží, odkud nám jel autobus do Jeruzaléma (linka 444). Cesta stála asi 400 kč a trvala 4 hodiny, autobus byl opět moderní s usb nabíječkama i wifinou.

Jeruzalém

Cesta z Ejlatu do Jeruzaléma byla zajímavá. Kromě nekonečných pouští a hor se často objevovaly také různé skleníky a palmové háje - tedy tisíce, ne-li desetitisíce palem vysázených v řadách vedle sebe. Izrael totiž masivně vyváží ovoce a kokosy, které díky místnímu počasí rostou celý rok. Zajímavé je, že Izraeli nejsou žádné sladkovodní přehrady a významné řeky, všechnu pitnou a užitkovou vodu tedy získávají odslaňováním středomořské vody. Dokonce mají i většinový podíl na zásobování vedlejšího Jordánska, které s nimi i díky této životně důležité službě vychází mnohem lépe, než ostatní sousedé. Také prý více než polovinu elektrické energie získávají ze slunce, což dle mého úsudku dává smysl, když tam svítí snad celý rok a je to super, jak dokážou být v poušti soběstační.

Vjezdem do Jeruzaléma jsme zjistili, že je to úplně jiný svět, než v Ejlatu. Asi polovina chlápků měla typický židovský oděv, tedy černý kabát, kalhoty, klobouk a copánky z koutů. Vlastně to vypadá docela vtipně. Zajímalo by mě, jestli jim holky říkají, že jim to sluší, nebo jestli si to říkají oni sami. A jestli v tom chodí i do práce, třeba ajťáci. Některé otázky ale zůstaly nezodpovězeny.

Naše airbnb ze začátku vypadalo fajn - pár týpků tam hulilo trávu z bonga, udělali nám čaj a dostali jsme dokonce večeři - všemožnou smíchanou zeleninu z pánve s volským okem, bagetkou a humusem. Horší věc byla, že moc neuklízeli a do noci tam bylo dost rušno, dokonce si zvali i návštěvy. Jediný štěstí bylo, že ráno chodili do práce, tak kolem půlnoci končili. Asi tam ještě šoupnu polozápornou recenzi, tohle už je moc i na mě :D Bydleli jsme v novém městě, kde jezdily tramvaje, byly tam poměrně moderní budovy, restaurace, bary a rušno. Ten charakteristický Jeruzalém nás čekal až další den, návětěvou starého města. To je lemováno hradbami a vede sem několik bran, přičemž každá má svoji historii. Nechce se mi vypisovat, co se tu dá vidět, ale je tu spousta úzkých uliček plná obchodníků s cetkama a jídlem, začíná zde křížová cesta, uvidíte spoustu židů stát a brečet u zdi (mě by tam pustili jen s jarmulkou, kterou jsem si odmítl nasadit, tak jsem mohl přihlížet jen z dálky, holky tam můžou normálně), skalní dóm, chrám božího hrobu (to by mě zajímalo, co v tý hrobce fakt je), domek kde se narodila panna Marie, pár mešit a mohu doporučit Rakouský hospic s vyhlídkou na střeše. Skvělá vycházka je taky na Olivovou horu, odkud je staré město jako na dlani a je to ideální místo pro pár selfíček.

Výhled z Olivové hory. Vycházka je to ale náročná, když je přes 30 stupňů

Všude se prodávají čerstvě vymačkané ovocné šťávy, granátové jablíčko byla mňamka. Jen trochu naštvou ty ceny - všechno stojí 10 šekelů (60 kč) a více. Od lahvičky s vodou po zmrzku nebo snack. Hlavně bez tý vody to moc nejde, jinak člověk za chvilu začně blouznit a ještě dostane Jeruzalémský syndrom.
Cestou domů jsme chtěli jít přes tu ultraortodoxní židovskou čtvrť. Už se ale stmívalo a když jsme zaznamenali, že jsme jako jediní oblečení "normálně", lidi po nás divně koukali a jeden dědek dokonce začal něco pořvávat, radši jsme to stočili zpět. Ve dne by to asi bylo lepší.
Po večerech jsme navštěvovali Market, což bylo zastřešené tržiště, kde se dalo sehnat jídlo a pití až pozdě do noci. Uvnitř bylo dost rušno, muzika, spousta lidí. Jen to pivo by mohlo být levnější, než za 250.

Trip k Dead Sea, Masada, Ein Gedi

Prvotní plán byl strávit noc u Mrtvého moře, když jsem ale viděl ceny hotelů 4000+, hledal jsem jiné řešení. To se nakonec objevilo - ze stránky https://www.touristisrael.com/ jsem za 59 dolarů objednal celodenní výlet z Jeruzaléma směrem k Mrtvému moři.
Vybrali jsme si nástup u hotelu Gold (doporučuji vybrat to druhé nástupiště, od tohoto hotelu vás jen shuttle sveze tam a byli jsme z toho trochu zmatení). Prvně nás jel plný autobus, avšak asi 3/4 lidí vysadil po cestě, jelikož byli součásti jiného výletu a v asi 15 lidech jsme pokračovali dál, přičemž už řidič začal s komentováním okolí či Izraelských reáliích, což bylo velice zajímavé.
První zastávka byla v hraniční oblasti qasr al yahud. Zajímavé na tomto místě je, že podle věrohodných důkazů tu byl v řece Jordán pokřtěn Ježíš. Aktuálně se zde naskýtá hezký výhled na špinavou malou říčku a Jordánsko. Po chvíli jsme se vydali k národnímu parku Ein Gedi. Rozchod jsme měli asi hodinu a půl, jinak nám prý ujede, tak jsme stihli přijít jen k Davidovu vodopádu. Celý park vypadal úžasně, taková oáza v poušti, kde bych mohl relaxovat klidně celé odpoledne, kdyby nebylo takový vedro a byla tam televize.

V parku byla říčka, která ústila do několika vodopádů, příjemné osvěžení v poušti

Celá oblast se nachází v poušti. Možná jsme měli trochu štěstí/smůlu, ale v druhé půlce března sme měli takřka v celém Izraeli nad 30 stupňů a veškeré chození bylo dost vyčerpávající. Hlavně, když jsem nemohl zajistit pravidelný přísun chlazených piv.

Další zastávka byla na benzínce, kde stálo pár týpků s velbloudama. Něják se jim podařilo nás ukecat, abysme se s velbloudem vyfotili a pak se na něm i projeli. No já už věděl, co bude následovat, tak jsem byl rychlejší a z peněženky před odchodem narychlo vytáhl pár drobáků. "My friend, this is no money here" hovoří za vše, a to jsem ani nebyl takovej škrt :D
Cestou k pevnosti Masada, kam jsme jeli podél Mrtvého moře, jsme míjeli mnoho "sinkholes", což jsou díry v zemi, kvůli kterým není bezpečné se kolem moře pohybovat. Prý se vytvoří alespoň jedna denně a dokáže zhltnout i celej barák. Prostě se propadne okruh asi 10-50 metrů pár metrů do země. To by mohla být sranda. Ale baráček bych si tam nekoupil.
Dole pod pevností Masada je infocentrum, kde lze zakoupit lístky na lanovku. Jelikož jsme měli opět jen necelé 2 hodiny rozchodu, pěšky bychom to ani nestihli - ne že bych snad nechtěl chodit v 50 stupních 2 hodiny po schodech. Vstup i se zpáteční lanovkou stál asi 400 kč a rozhodně se vyplatí. Tato pevnost je spíše celé město na skále, tisíce let staré, lemované hradbami, s velice zajímavou historií (dpoporučuji pogooglit). Uvnitř hradeb je desítky jiných zídek, věží a budov, u kterých jsou cedulky, popisující původní funkci. Nahoře je velmi chytře neomezený přístup k vodě, což se v tom horku opravdu hodilo. Když jsem v březnu musel chodit každých 5 minut na několik minut do stínu, nedokážu si to tam představit v červenci. A už vůbec si to nedokážu představit, jak pevnost 3,5 roku v kuse bráním před 2000 lety.

V pevnosti už nezůstalo mnoho budov, ale naskýtá skvělý pohled z výšky na Mrtvé moře a Jordánsko


Konečně jsme dorazili do luxusního resortu, kde byl mimo jiné přístup na pláž k Mrtvému moři. Měl jsem trochu strach tam vlézt - přecejen ta voda obsahuje 40% soli, což způsobuje zvyšování tělesného tlaku (a nedoporučuje se koupat více, než 15 minut), voda byla trochu špinavá a neprůhledná a taky jsem trochu srábek. Nakonec jsem si ale sedl a byla to sranda. Fotka s novinama je dle mého názoru trochu fake, zas tak jednodušše se tam neleží, ale velký rozdíl oproti normálnímu moři to je. U břehu se pak můžete pomatlat místním léčivým bahínkem, aby jste byli mladí, krásní a zdraví. Sice to nepotřebuji, ale kdo nebyl od bahna, nebyl cool.

Výhled na pláž. Voda byla o něco teplejší, než ostatní moře, které se ještě nestihly tak prohřát.

Před odchodem jsme ještě navštívili obchod s výrobky Ahava, kde byly všemožné produkty z mrtvého moře. Ideální místo k nakoupení cetek pro blízké za dobrou cenu :D
Celkově ten výlet musím maximálně doporučit, absolvovat tohle všechno by bez půjčeného auta bylo naprosto nemožné. A ta cena se mi zdála naprosto adektátní, na Izrael dokonce levná a průvodce se v těch úsecích, kdy jsme přejížděli z místa na místo hodil. Taky tuším, že byl něco jako náš ochránce, jelikož měl u sebe zbraň. Kdyby náhodou... Večer jsme ještě naposled trochu pochodili Jeruzalém a možná už se i docela těšili dál, jelikož ani třetí den v našem airbnb bytě neustala party.

Tel Aviv

Ráno jsme se přesunuli na autobusovou stanici, odkud jezdí snad každou půl hodinu autobus do Tel Avivu. Jeli jsme plní do posledního místa, ale cesta trvá maximálně hodinu, tak to rychle uteklo. Je zajímavé, jak zavlažují oblast mezi těmito dvěma největšími městy, a tak lze z okna vidět kromě úrodných polí dokonce i lesy, přitom na opačnou stranu od Jeruzaléma jsou jen hnědé hory a písek.
Tel Avivské autobusové nádraží, údajně druhé největší na světě, je kapku nepřehledné, ale takřka od prvního pohledu lze vidět ten kulturní rozdíl. Chlápky v kabátek a kloboucích vystřídaly kraťase, trička, košile, dámské dlouhé šaty zase minikraťásky a tílka. Z tohodle místa už konečně dýchal ten svobodný party život. Naprosto úžasné pláže u centra města, moderní muzika, lidi, co pijou, slaví, smějí se, tancují, stánky s jídlem. Kdybych se do Izraele vracel, rozhodně bych tu strávil víc dní a do Jeruzaléma už podruhé ani nejezdil.
Byli jsme ubytovaní v hostelu asi 3 minuty od hlavní pláže. Hostel dokonce pořádal každodenní pub crawly, ale ještě jsme měli vlastní zásoby, tak jsme nabídku nevyužili.

Jemnej píseček, všude sprchy, křišťálová voda. V centru velkoměsta.

Na odpoledne nás čekal poslední bod programu, freetour po starém městě - Jaffě. Museli jsme asi půl hodiny pěšky podél pláží a prohlédli si tak kompletní promenádu, která je zde opravdu dlouhá a velmi dobře udržovaná. Údajně do toho vláda nacpala kvůli turistům hodně moc milionů, a ještě se pořád na některých místěch tvoří nové parky.
Freetour byl zajímavý především z informační stránky, ale prochodili jsme jen malý okruh, takže na tom by mohli trochu zapracovat. Posledních 10 minut se průvodce věnoval konfliktu s palestinci a musím říct, že jeho proslov byl docela dojemný. Něco ve stylu - všichni jsme stejní lidi, tak proč se nenávidět. No hezký, souhlasím, ale to by měli říkat spíš těm palestincům. Nicméně prý věří tomu, že když se do Izraele za 10 let vrátíme, že už žádný konflikt třeba ani nebude. Přeju jim to a rád bych tomu věřil, už proto, že se tam rád někdy vrátím.

Výhled na Tel Aviv z Jaffy

Odpoledne jsme šli ještě smočit nožky, sehnat jídlo a k večeru dopít poslední zásoby. Nepříjemné překvapení nás ještě čekalo ráno při odjezdu - v pátek ráno, kvůli Šabatu, který má být od večera, už nejezdily vlaky na letiště. To vám na nádraží u přepážky sdělí taková moc příjemná paní. Go to "čšřčwřčrefgv" and take shuttle to airport. 2x jsem si to nechal zopakovat a pak jsem radši odešel jinam. Naštěstí jsme nebyli jediní blbí turisti a dali jsme se dohromady s dvěma Albáncema a složili se společně na taxíka, kterých před nádražím bylo požehnaně a dokonce brali i karty. Cesta ze stanice Hagana stála 800 kč, což ve 4 už tak nebolelo.
Na letišti nás pak čekal výstupní pohovor. Zpovídala mě velice sympatická dívka kolem 25 let, připadal jsem si jak na rande. Odkud jsem, co tam dělám, proč jsem byl v Egyptě a s kým, kolik lidí tam znám.. mít víc času, klidně bych to s ní probral u kafe. Ona se pořád usmívala, asi sem jí taky padl do oka, tak mě poslala na důkladnější prohlídku :D Naštěstí to nezahrnovalo dutiny a jen mi prohledali batoh. Tam byl další páreček sympatických dvacítek, které se ale prohrabovaly v mým sáčku s použitýma ponožkama, takže bylo po prvním dojmu. Naštěstí jsme byli oba čistí a v pořádku jsme se dostali až domů. Shodou okolností to byl poslední Wizzovej let z Avivu do Prahy a byl tentokrát úplně plný.

No když to shrnu, asi to byla nejzajímavější destinace, ve které jsem kdy byl. Moc dlouho jsem se tam chtěl podívat a konečně to vyšlo. Rozhodně doporučuji, na válendu u moře i památky.
Nevýhodou pak teda je, že je to taky nejdražší destinace, kde jsem byl. Bohužel ceny překonávají i Německo nebo Brusel. Každá blbost stála nejmíň 10 šekelů(60 kč) - 0,5l lahvička vody, plátek pizzy, cheesburger v meku, bagety od 20, švarmy 30-40, točený pivo 30+. Nic na moji spotřebu :D
Celkově jsem ale byl asi na 10 000kč, což je na 6 nocí pohodička a dokázal jsem, že jde cestovat low budgetově všude, aniž bych musel spát pod mostem nebo jíst zbytky. Pocvhálen buď já.