Září 2015

Řecko, Aegee 2015, 1. část - Athény, Soluň

6. září 2015 v 13:37
Prázdniny za dveřma

Blížil se konec dubna a já plánoval, jak si pořádně užít svoje, nejspíš poslední, prázdniny a konec pohodovýho života :D Vzhledem k počtu letos absolvovaných dovolených a náročnosti této plánované jsem nechtěl jet nikam jen s přítelkyní, ale můj FB status kromě pár liků nezískal mnoho slávy. Pak jsem v jednom cestopise našel zmínku o Aegee - letní univerzitě. Co to je? Ve zkratce - 14 denní pobyt kdekoliv v evropě (a turecku), se spaním, snídaní, večeří, organizací programu a 30 dalšími evropany za 3-5 tisíc kč (v ceně i všechny vnitřní transfery - busy, vlaky, trajekt). Chtěli jsme do tepla, tak jsme přemýšleli mezi Řeckem a Itálií, avšak první jmenované vypadalo líp - zajímavější program a hodně cestování - celkově 4 destinace - Soluň, Chalkidiki, Volos a ostrov Skiathos. Navíc i v těchto destinacích samostatné výlety do okolí. Z textu jsem nemohl být více nadšený a hned jsme si s přítelkyní podali přihlášku. Jelikož se čechů hlásí málo, měli jsme štěstí a oba nás vybrali (vybírali z cca 50 lidí 25, ale řekněme 20 byli španělé a 10 italové, takže jsme měli místo takřka jisté). Avízovaných 14 dní jsme si ještě prodloužili o 3 v Athénách před pobytem a o 6 dní na Skiathosu po pobytu. Celkem to dělalo krásných 24 řeckých dní, aniž by zaplakal můj klasický dovolenkový rozpočet (ten uvedu na konci druhého článku).

Athény 11.7-13.7.2015

Do Athén jsme využili klasický Ryanair z Bratislavi koupený na Rumbu, takže letenka vyšla jen na asi 700 kč, což beru jako výbornou cenu za top season. Jediná nevýhoda, že to přiletí na místo až v 22:45 místního času, nicméně se pořád stíhá poslední metro ve 23:30. Doporučuji si trochu pohnout, zdrží vás docela dlouhá cesta, špatné značení (respektive není špatné, jen přímo na letišti píšou metro a všude dál už je to jen vlak, tak ať vás to taky nezmate). Za 4 eura student/8 euro plná vás ta souprava dopraví přímo do centra, cesta cca 45 minut. Lístky se kupujou před turniketem, sedí tam paní u přepážky a umí anglicky. Vlastně uměli dobře anglicky všichni lidi v turistickým ruchu, který jsem tam potkal, takže nebyl nikdy problém s komunikací.
Metro bylo čistý, nový a s klimatizací, což jsme uvítali i v tak pozdní hodinu. To jsme ještě nebyli zvyklí na 31 stupňové půlnoční teploty. Hned v metru mě zaujalo, jak chodí mladý řekyně oblíkaný. Módně je to trochu peklo, ale holý záda, břicha, nohy a ruce jsou samozřejmostí pro každou druhou rodačku. Občas to byl docela příjemnej pohled. Jelikož má ale přítelkyně vždycky pravdu (a o trochu víc zakrytýho těla), byly to pro nás prostě ku**y. :D
Hotel 3* se snídaní nás vyšel asi na tisícovku za noc, na kvalitu si nemůžeme stěžovat. Klimatizaci berou všude skoro jako samozřejmost. Na Athény jsme měli jen jeden celý den, tak jsme to vzali šupem - Akropole, ty věci v jejím okolí, nějáký muzea, první gyros a souvlaki a v podvečer zpět na poslední noc v soukromí a pohodlí. Všechny vstupy byly pro studenty zdarma.


Ráno jsme se nasnídali klasickým stylem, abysme až do večeře nemuseli jíst a vyrazili jsme zpět na athénské letiště, kde nás kolem 13 hodin čekal Ryanair spoj do Soluně. Je to rychlý let na 45 minut a přes Rumbo nás vyšel jen na 300 kč. Zajímavé je, že to lítá asi 6x denně. cena se drží dost nízko (kolem 500) a letadlo ani nestihne nabrat pořádnou výšku, tak lze krásně vidět ostrovy a pobřeží řecka.

Soluň (Thessaloniki) - začátek Aegee letní univerzity

Tady už byl program jednoduchej - dostat se na konkrétní zastávku mhd a setkat se s organizátory. To se nám konečně povedlo a my se ocitli s několika řeckými organizátory v obrovské tělocvičně, kde budeme první 4 dny spát. Ještě tam něco chystali, tak jsme se vydali na první pivo do nejbližší kavárny. Sice stálo 4 eura, ale dostali jsme k tomu sušenky, brambůrky, konvičku s vodou a kyblík s ledem. Docela slušnej servis :D V supermarketu se ale dala koupit plechovka i kolem půl eura, většinou ale spíš kolem eura. Za podobnou cenu se dala koupit chlazená v jakékoliv trafice ve městě, takže jsem hned věděl, že o pivo mít nouzi nebudu.
Jelikož jsme byli netrpěliví a dostavili se o den dříve, měli jsme přespat u jedné z organizátorek. Měla krásný dům a byla moc hodná, tak jsme večer něco málo popili, vyzvěděli jsme jak moc řekové "trpí" v jejich krizi a šli spát. Ráno jsme zaběhli pro poslední námi kupovanou snídani a kolem poledne šli na oficiální sraz aegee letní univerzity.
Tam jsme potkali první kolegy, postupně se seznamovali, chystali místo na spaní, nafukovali matraci a koukli po okolí. Postupně chodili další a další - španělé, italové, polky, ukrajinka, běloruska, turek, ázerbajdžánec, nizozemci, chorvatka, maďarka a navrch jedna češka. Organizátoři pro nás měli připraveny seznamovací a ice breaking games. Postupně jsem teda začal drtit jména a většinu si jich úspěšně zapamatoval. Je zajímavé, že i teď, měsíc po návratu, bych si všechny dokonale pamatoval. K první večeři nás čekal obří stůl plný gyrosů, souvlaki, hranolků a nealka. Skoro mi bylo do breku, když jsem viděl, kolik se toho nesnědlo. V tomto duchu první den utekl, večer někdo něco málo popíjel, ale většina byla unavená po cestě.

V následujících dnech nás čekaly všemožné programy po Soluni - nejhezčí místa byly pak bílá věž, vyhlídka u severních městských hradeb a večerní pivní posezení na západním molu, kde se nacházelo i několik barů. Celkově je Soluň velké, živé a přátelské město. Jídlo i pití je zde docela levné - pivo tak od 2,5 euro, gyros i od dvou, levnější restaurace s obyčejnými jídly od 5. Několikrát jsme potkali i české hospody s českými pivy, avšak málokdy s českou obsluhou, škoda :)
Po 4 náročných dnech, především na chození a party, kdy se chodilo spát po 3-4 hodině a budíček byl na osmou, nás čekal přesun do kempu v Chalkidiki, kam jsme se všichni těšili kvůli moři. V Soluni samotné se koupat nedá - voda je prý špinavá a je to kolem samý přístav.




Co na Řecku musím hodně pochválit je státem regulovaná cena balené vody. 0,5l tak všude, i v té nejnavštěvovanější památce nebo v horách musí stát maximálně půl eura, tzn. 13,5 kč, jestli si dobře vzpomínám tak vyšší ceny nebyly ani v restauracích. Člověk tak nemá kvůli finančním důvodům problém s dehydratací a horkem. Voda z kohoutku v Athénách byla vesměs normální, ale od Soluně dál ta kvalita šla hodně dolů (byla docela teplá a chutnala dost divně) a organizátoři nám nedoporučovali ji pít. Pár litrů sem za ten měsíc dal, bezproblémů, ale preferoval sem raději balenou, už kvůli chuti.