Izrael 2018

15. dubna 2018 v 21:42
Na březen 2018 jsem se plácl přes kapsu a naplánoval si hned 2 týdenní dovči. Bohužel počasí mi nepřálo a vlivem sněhových kalamit mi bylo 4 hodiny před odletem oznámeno, že let do Dublinu byl zrušen. Zbytek pracovního dne jsem už jen nasraně odseděl a doufal, že aspoň pokus číslo 2 - z mého hlediska ten rizikovější - dopadne líp. A dopadl.

Podařilo se mi koupit letenky z Bratislavy do izraelského Eilatu za 20€, odlet v neděli 7:45 a nazpět již trochu pohodlněji Eilat-Praha za 1100 kč ve čtvrtek. Tentokrát mě však potkalo štěstí a wizzair přeložil o několik hodin zpáteční let a nabídl mi refundaci nebo obdobnou letenku. To byla za těchto okolností skvělá zpráva a já tak mohl zdarma přebookovat let na páteční Tel-Aviv-Praha, kde letenka stála 4500 kč. Nejenom, že jsme získali den navíc, ale naše cesta mohla plynule pokračovat od jihu na sever, aniž bychom se museli vracet.
Naši cestu jsme tedy započali v Bratislavě, kam jsme dorazili už v sobotu večer. Abych nemusel v Izraeli tahat bundu, odjel jsem jen v tričku a mikině (kterou jsem vlastně taky musel tahat a nepoužil ji ani jednou, to jsem úplně nepromyslel :D ), což mělo trochu vliv na poznávání města, protože sněžilo. Museli jsme tedy vzít za vděk nejbližší hospodě a nebyla vůbec špatná - měli svůj minipivovar a tankovej bažantík. Spaní jsme měli v krásným bytě přes airbnb asi za 900, 2 zastávky od centra a přímo na autobusu na letiště. Velkou výhodou je, že z centra na letiště se dá dostat už za 15 minut, vlastně myslím, že jsme ve výsledku jeli jen tak 12, což je skvělý. Tak rychle se v Praze nedostanu na letiště ani já a to bydlím na Ruzyni :D Když připočítám velikost místního letiště, kam bohatě stačí dojít hodinu před odletem, jelikož další lety jsou až za x hodin, cestování odtud je docela pohodlné.

Ejlat

Letadlo do Eilatu bylo plné tak ze 2/3, takže i přes ta nejhorší přidělená místa jsme nakonec seděli sami na trojce. Poprvé jsem v Ryanairu viděl, že se podávala teplá jídla - pamatuju si kuřecí steak a lasagne, ale nevyzkoušel jsem ani jedno. Jak jsme se blížili k cíli, mraky vystřídalo jasno a nekonečné písečné duny. Letiště OVDA je opravdu "hangár v poušti" a kolem nic není ani neroste. Třicetistupňový rozdíl teplot byl poznat od první vteřiny. Po pojezdových dráhách jsme pěšky došli z letadla až do terminálu, kde jsme byli podrobeni hodně rychlé vstupní prohlídce. Ne, že bych z toho, co jsem četl, měl strach, ale kámošky se ani na nic neptali a mě dali jen pár otázek typu co plánuji v Izraeli dělat a jak dlouho tam budu. Po asi 30 vteřinách jsme byli vpuštěni dál. Jelikož je tento letecký spoj dotovaný slovenskou vládou (a údajně i Eilatem - aby nalákali turisty), dostali jsme dokonce u vstupu taštičku s mapou, mastičkou a dalšíma turistickýma materiálama. Tady jsem zjistil, že jsem přecejen jednu věc nedomyslel - a to jak si koupíme lístek do Eilatu. V tom miniterminálu nebyl ani bankomat a za rohem byla jen jedna pochybná směnárna. Naštěstí jsem si vzal s sebou 50 eurovku a měl vůbec co měnit. Lístek stál v přepočtu 100 kč.
Klimatizovaný autobus jede na Eilatské hlavní nádraží asi hodinu. První cíl byl vybrat peníze v bance blízko nádraží, ani jeden z 8 bankomatů nám ale nebral karty. Začal jsem přemýšlet, jak vyžijeme se zbývajícíma asi 40 eurama a kde bude nejlepší místo k žebrání, konkurenční bankomat nám naštěstí i přes nemožnost změnit hebrejštinu na angličtinu prachy dal.

Místní domečky měly malá okna, ale bez klimošky by se tam stejně vydržet nedalo

Konečně jsme se mohli ubytovat k Eduardovi z airbnb a skočit do moře. Městská pláž byla malá, dost přeplněná a špinavá, jediná výhoda bylo velké nákupní centrum hned za ní, v kterém byly obchody se známými světovými značkami. Vzduch měl v půlce března přes 30 stupňů a voda asi 23, tak to chtělo trochu hrdinského přemáhání. Večer jsme si dali pár místních piv, upili z našich zásob z čr a šli omrknout promenádu. Byla hodně dlouhá, rušná a je na ní i spousta kolotočů. Celý Ejlat je hodně turistický a všichni obyvatelé se oblékají evropsky.
Na další den nám Eduardo doporučil pláž za městem na jihu, která byla o mnoho lepší. Konečně jsem si užil ten klid, pivko, píseček, sluníčko.. hodně sluníčka. Nevím, kdy mi konečně dojde, že na první dovolený se nesmím 2 hodiny opalovat. Vždycky se spálím a vždycky na to zase za rok zapomenu. Příště si za to dám facku :D

Vzadu jde vidět Ejlat, pěkné panorama s horami

Po koupačce jsme se pomale posunuli k nádraží, odkud nám jel autobus do Jeruzaléma (linka 444). Cesta stála asi 400 kč a trvala 4 hodiny, autobus byl opět moderní s usb nabíječkama i wifinou.

Jeruzalém

Cesta z Ejlatu do Jeruzaléma byla zajímavá. Kromě nekonečných pouští a hor se často objevovaly také různé skleníky a palmové háje - tedy tisíce, ne-li desetitisíce palem vysázených v řadách vedle sebe. Izrael totiž masivně vyváží ovoce a kokosy, které díky místnímu počasí rostou celý rok. Zajímavé je, že Izraeli nejsou žádné sladkovodní přehrady a významné řeky, všechnu pitnou a užitkovou vodu tedy získávají odslaňováním středomořské vody. Dokonce mají i většinový podíl na zásobování vedlejšího Jordánska, které s nimi i díky této životně důležité službě vychází mnohem lépe, než ostatní sousedé. Také prý více než polovinu elektrické energie získávají ze slunce, což dle mého úsudku dává smysl, když tam svítí snad celý rok a je to super, jak dokážou být v poušti soběstační.

Vjezdem do Jeruzaléma jsme zjistili, že je to úplně jiný svět, než v Ejlatu. Asi polovina chlápků měla typický židovský oděv, tedy černý kabát, kalhoty, klobouk a copánky z koutů. Vlastně to vypadá docela vtipně. Zajímalo by mě, jestli jim holky říkají, že jim to sluší, nebo jestli si to říkají oni sami. A jestli v tom chodí i do práce, třeba ajťáci. Některé otázky ale zůstaly nezodpovězeny.

Naše airbnb ze začátku vypadalo fajn - pár týpků tam hulilo trávu z bonga, udělali nám čaj a dostali jsme dokonce večeři - všemožnou smíchanou zeleninu z pánve s volským okem, bagetkou a humusem. Horší věc byla, že moc neuklízeli a do noci tam bylo dost rušno, dokonce si zvali i návštěvy. Jediný štěstí bylo, že ráno chodili do práce, tak kolem půlnoci končili. Asi tam ještě šoupnu polozápornou recenzi, tohle už je moc i na mě :D Bydleli jsme v novém městě, kde jezdily tramvaje, byly tam poměrně moderní budovy, restaurace, bary a rušno. Ten charakteristický Jeruzalém nás čekal až další den, návětěvou starého města. To je lemováno hradbami a vede sem několik bran, přičemž každá má svoji historii. Nechce se mi vypisovat, co se tu dá vidět, ale je tu spousta úzkých uliček plná obchodníků s cetkama a jídlem, začíná zde křížová cesta, uvidíte spoustu židů stát a brečet u zdi (mě by tam pustili jen s jarmulkou, kterou jsem si odmítl nasadit, tak jsem mohl přihlížet jen z dálky, holky tam můžou normálně), skalní dóm, chrám božího hrobu (to by mě zajímalo, co v tý hrobce fakt je), domek kde se narodila panna Marie, pár mešit a mohu doporučit Rakouský hospic s vyhlídkou na střeše. Skvělá vycházka je taky na Olivovou horu, odkud je staré město jako na dlani a je to ideální místo pro pár selfíček.

Výhled z Olivové hory. Vycházka je to ale náročná, když je přes 30 stupňů

Všude se prodávají čerstvě vymačkané ovocné šťávy, granátové jablíčko byla mňamka. Jen trochu naštvou ty ceny - všechno stojí 10 šekelů (60 kč) a více. Od lahvičky s vodou po zmrzku nebo snack. Hlavně bez tý vody to moc nejde, jinak člověk za chvilu začně blouznit a ještě dostane Jeruzalémský syndrom.
Cestou domů jsme chtěli jít přes tu ultraortodoxní židovskou čtvrť. Už se ale stmívalo a když jsme zaznamenali, že jsme jako jediní oblečení "normálně", lidi po nás divně koukali a jeden dědek dokonce začal něco pořvávat, radši jsme to stočili zpět. Ve dne by to asi bylo lepší.
Po večerech jsme navštěvovali Market, což bylo zastřešené tržiště, kde se dalo sehnat jídlo a pití až pozdě do noci. Uvnitř bylo dost rušno, muzika, spousta lidí. Jen to pivo by mohlo být levnější, než za 250.

Trip k Dead Sea, Masada, Ein Gedi

Prvotní plán byl strávit noc u Mrtvého moře, když jsem ale viděl ceny hotelů 4000+, hledal jsem jiné řešení. To se nakonec objevilo - ze stránky https://www.touristisrael.com/ jsem za 59 dolarů objednal celodenní výlet z Jeruzaléma směrem k Mrtvému moři.
Vybrali jsme si nástup u hotelu Gold (doporučuji vybrat to druhé nástupiště, od tohoto hotelu vás jen shuttle sveze tam a byli jsme z toho trochu zmatení). Prvně nás jel plný autobus, avšak asi 3/4 lidí vysadil po cestě, jelikož byli součásti jiného výletu a v asi 15 lidech jsme pokračovali dál, přičemž už řidič začal s komentováním okolí či Izraelských reáliích, což bylo velice zajímavé.
První zastávka byla v hraniční oblasti qasr al yahud. Zajímavé na tomto místě je, že podle věrohodných důkazů tu byl v řece Jordán pokřtěn Ježíš. Aktuálně se zde naskýtá hezký výhled na špinavou malou říčku a Jordánsko. Po chvíli jsme se vydali k národnímu parku Ein Gedi. Rozchod jsme měli asi hodinu a půl, jinak nám prý ujede, tak jsme stihli přijít jen k Davidovu vodopádu. Celý park vypadal úžasně, taková oáza v poušti, kde bych mohl relaxovat klidně celé odpoledne, kdyby nebylo takový vedro a byla tam televize.

V parku byla říčka, která ústila do několika vodopádů, příjemné osvěžení v poušti

Celá oblast se nachází v poušti. Možná jsme měli trochu štěstí/smůlu, ale v druhé půlce března sme měli takřka v celém Izraeli nad 30 stupňů a veškeré chození bylo dost vyčerpávající. Hlavně, když jsem nemohl zajistit pravidelný přísun chlazených piv.

Další zastávka byla na benzínce, kde stálo pár týpků s velbloudama. Něják se jim podařilo nás ukecat, abysme se s velbloudem vyfotili a pak se na něm i projeli. No já už věděl, co bude následovat, tak jsem byl rychlejší a z peněženky před odchodem narychlo vytáhl pár drobáků. "My friend, this is no money here" hovoří za vše, a to jsem ani nebyl takovej škrt :D
Cestou k pevnosti Masada, kam jsme jeli podél Mrtvého moře, jsme míjeli mnoho "sinkholes", což jsou díry v zemi, kvůli kterým není bezpečné se kolem moře pohybovat. Prý se vytvoří alespoň jedna denně a dokáže zhltnout i celej barák. Prostě se propadne okruh asi 10-50 metrů pár metrů do země. To by mohla být sranda. Ale baráček bych si tam nekoupil.
Dole pod pevností Masada je infocentrum, kde lze zakoupit lístky na lanovku. Jelikož jsme měli opět jen necelé 2 hodiny rozchodu, pěšky bychom to ani nestihli - ne že bych snad nechtěl chodit v 50 stupních 2 hodiny po schodech. Vstup i se zpáteční lanovkou stál asi 400 kč a rozhodně se vyplatí. Tato pevnost je spíše celé město na skále, tisíce let staré, lemované hradbami, s velice zajímavou historií (dpoporučuji pogooglit). Uvnitř hradeb je desítky jiných zídek, věží a budov, u kterých jsou cedulky, popisující původní funkci. Nahoře je velmi chytře neomezený přístup k vodě, což se v tom horku opravdu hodilo. Když jsem v březnu musel chodit každých 5 minut na několik minut do stínu, nedokážu si to tam představit v červenci. A už vůbec si to nedokážu představit, jak pevnost 3,5 roku v kuse bráním před 2000 lety.

V pevnosti už nezůstalo mnoho budov, ale naskýtá skvělý pohled z výšky na Mrtvé moře a Jordánsko


Konečně jsme dorazili do luxusního resortu, kde byl mimo jiné přístup na pláž k Mrtvému moři. Měl jsem trochu strach tam vlézt - přecejen ta voda obsahuje 40% soli, což způsobuje zvyšování tělesného tlaku (a nedoporučuje se koupat více, než 15 minut), voda byla trochu špinavá a neprůhledná a taky jsem trochu srábek. Nakonec jsem si ale sedl a byla to sranda. Fotka s novinama je dle mého názoru trochu fake, zas tak jednodušše se tam neleží, ale velký rozdíl oproti normálnímu moři to je. U břehu se pak můžete pomatlat místním léčivým bahínkem, aby jste byli mladí, krásní a zdraví. Sice to nepotřebuji, ale kdo nebyl od bahna, nebyl cool.

Výhled na pláž. Voda byla o něco teplejší, než ostatní moře, které se ještě nestihly tak prohřát.

Před odchodem jsme ještě navštívili obchod s výrobky Ahava, kde byly všemožné produkty z mrtvého moře. Ideální místo k nakoupení cetek pro blízké za dobrou cenu :D
Celkově ten výlet musím maximálně doporučit, absolvovat tohle všechno by bez půjčeného auta bylo naprosto nemožné. A ta cena se mi zdála naprosto adektátní, na Izrael dokonce levná a průvodce se v těch úsecích, kdy jsme přejížděli z místa na místo hodil. Taky tuším, že byl něco jako náš ochránce, jelikož měl u sebe zbraň. Kdyby náhodou... Večer jsme ještě naposled trochu pochodili Jeruzalém a možná už se i docela těšili dál, jelikož ani třetí den v našem airbnb bytě neustala party.

Tel Aviv

Ráno jsme se přesunuli na autobusovou stanici, odkud jezdí snad každou půl hodinu autobus do Tel Avivu. Jeli jsme plní do posledního místa, ale cesta trvá maximálně hodinu, tak to rychle uteklo. Je zajímavé, jak zavlažují oblast mezi těmito dvěma největšími městy, a tak lze z okna vidět kromě úrodných polí dokonce i lesy, přitom na opačnou stranu od Jeruzaléma jsou jen hnědé hory a písek.
Tel Avivské autobusové nádraží, údajně druhé největší na světě, je kapku nepřehledné, ale takřka od prvního pohledu lze vidět ten kulturní rozdíl. Chlápky v kabátek a kloboucích vystřídaly kraťase, trička, košile, dámské dlouhé šaty zase minikraťásky a tílka. Z tohodle místa už konečně dýchal ten svobodný party život. Naprosto úžasné pláže u centra města, moderní muzika, lidi, co pijou, slaví, smějí se, tancují, stánky s jídlem. Kdybych se do Izraele vracel, rozhodně bych tu strávil víc dní a do Jeruzaléma už podruhé ani nejezdil.
Byli jsme ubytovaní v hostelu asi 3 minuty od hlavní pláže. Hostel dokonce pořádal každodenní pub crawly, ale ještě jsme měli vlastní zásoby, tak jsme nabídku nevyužili.

Jemnej píseček, všude sprchy, křišťálová voda. V centru velkoměsta.

Na odpoledne nás čekal poslední bod programu, freetour po starém městě - Jaffě. Museli jsme asi půl hodiny pěšky podél pláží a prohlédli si tak kompletní promenádu, která je zde opravdu dlouhá a velmi dobře udržovaná. Údajně do toho vláda nacpala kvůli turistům hodně moc milionů, a ještě se pořád na některých místěch tvoří nové parky.
Freetour byl zajímavý především z informační stránky, ale prochodili jsme jen malý okruh, takže na tom by mohli trochu zapracovat. Posledních 10 minut se průvodce věnoval konfliktu s palestinci a musím říct, že jeho proslov byl docela dojemný. Něco ve stylu - všichni jsme stejní lidi, tak proč se nenávidět. No hezký, souhlasím, ale to by měli říkat spíš těm palestincům. Nicméně prý věří tomu, že když se do Izraele za 10 let vrátíme, že už žádný konflikt třeba ani nebude. Přeju jim to a rád bych tomu věřil, už proto, že se tam rád někdy vrátím.

Výhled na Tel Aviv z Jaffy

Odpoledne jsme šli ještě smočit nožky, sehnat jídlo a k večeru dopít poslední zásoby. Nepříjemné překvapení nás ještě čekalo ráno při odjezdu - v pátek ráno, kvůli Šabatu, který má být od večera, už nejezdily vlaky na letiště. To vám na nádraží u přepážky sdělí taková moc příjemná paní. Go to "čšřčwřčrefgv" and take shuttle to airport. 2x jsem si to nechal zopakovat a pak jsem radši odešel jinam. Naštěstí jsme nebyli jediní blbí turisti a dali jsme se dohromady s dvěma Albáncema a složili se společně na taxíka, kterých před nádražím bylo požehnaně a dokonce brali i karty. Cesta ze stanice Hagana stála 800 kč, což ve 4 už tak nebolelo.
Na letišti nás pak čekal výstupní pohovor. Zpovídala mě velice sympatická dívka kolem 25 let, připadal jsem si jak na rande. Odkud jsem, co tam dělám, proč jsem byl v Egyptě a s kým, kolik lidí tam znám.. mít víc času, klidně bych to s ní probral u kafe. Ona se pořád usmívala, asi sem jí taky padl do oka, tak mě poslala na důkladnější prohlídku :D Naštěstí to nezahrnovalo dutiny a jen mi prohledali batoh. Tam byl další páreček sympatických dvacítek, které se ale prohrabovaly v mým sáčku s použitýma ponožkama, takže bylo po prvním dojmu. Naštěstí jsme byli oba čistí a v pořádku jsme se dostali až domů. Shodou okolností to byl poslední Wizzovej let z Avivu do Prahy a byl tentokrát úplně plný.

No když to shrnu, asi to byla nejzajímavější destinace, ve které jsem kdy byl. Moc dlouho jsem se tam chtěl podívat a konečně to vyšlo. Rozhodně doporučuji, na válendu u moře i památky.
Nevýhodou pak teda je, že je to taky nejdražší destinace, kde jsem byl. Bohužel ceny překonávají i Německo nebo Brusel. Každá blbost stála nejmíň 10 šekelů(60 kč) - 0,5l lahvička vody, plátek pizzy, cheesburger v meku, bagety od 20, švarmy 30-40, točený pivo 30+. Nic na moji spotřebu :D
Celkově jsem ale byl asi na 10 000kč, což je na 6 nocí pohodička a dokázal jsem, že jde cestovat low budgetově všude, aniž bych musel spát pod mostem nebo jíst zbytky. Pocvhálen buď já.
 

Berlín-Sofie-Milán

22. října 2017 v 22:23
Vzhledem k tomu, že už je to přesně rok, co jsem tento týdenní výlet absolvoval, udělám si zde jen malé stručné shrnutí toho, co si pamatuju, jen 3x zveličeného :D Vymyslel jsem výlet. Krásnej trojúhelník - 3 velký města za asi 1500 kč za cestu. Nádhera.

Výjezd

Tohle byla fakt pecka. Výlet měl začít v sobotu 9:00 odjezdem autobusu z Brna do Berlína za krásných 350 kč v akci. Devět je pohoda, říkal jsem si. Půjdu v pátek večer na rychlý rande, přesvědčoval jsem se. Dali jsme pivo. Hodně piv. Rozjezd ve 3 jsem stihl jen tak tak. 4 hodiny se vyspím, zbytek doženu v buse. Plán byl jasnej, ale poprvé v životě se mi podařilo usnout v rozjezdu, dojel jsem místo do Bystrce až do Žebětína a zpáteční autobus jel až za 40 minut a já čekal v tričku a bundě v -20°C na zpáteční bus. Dojel jsem někdy ve 4:30, budík v 7:00 a ještě bude potřeba pobalit pár věcí a hodit sprchu, aby si kámoška v buse nestěžovala na smrad. Ok, jdeme na to!
Pomalu rozevírám oči, nahazuji úsměv, podívám se na mobil - 8 a něco. Počkej. Něco je špatně s vesmírem. WTF? Dobře klid, cesta trvá 30 minut, to stíhám. IDOS.. aha aha, výluka, místo přímý linky přestup z náhradního busu, první spoj - 8:12 vyjedu, 8:57 budu na nádru. Ne, ne, neeee :D Aneb jak se dá za asi 5 minut stihnout sprcha a sbalit věci na týden? Když je člověk v pressu, zvládne se vše. 8:12 jsem stihl, s hrůznou nadějí, že se nesmí tramvaj potom zpozdit ani o minutu. Přání bylo vyslyšeno a já opravdu v 8:59 dobíhám ke Grandu. Let's party!

Berlín

Cesta byla dost dlouhá. Z Brna do Prahy jsme se stihli nasnídat a pokecat o nadcházejícím programu, v Praze stačil asi půlhodinový přestup a čekalo nás 5 hodin do Berlína. Tam jsem teprve doplnil síly, kouknul na film, podíval se, jak kámoška brečí u hříšnýho tance a najednou se blížil náš podvečerní čas dojezdu. V Berlíně nás čekal kamarád, který nás u sebe nechal oba dny bydlet, díky čemuž jsme ušetřili mnoho peněz, za což jsme mu byli velmi vděční a naplánovali si veškerý program společně.

Nebudu rozepisovat památky, na kterých jsme byli. Moje po-roční dojmy obsahujou výborný velký levný kebaby (4-5€, velikostně snad o 50% větší než u nás), zajímavý místa k vidění v centru i obyčejných ulicích a aktivní kalící obyvatelstvo, kdy snad každej druhej mladej týpek držel v ruce lahváč a dokonce s tím chodili i do metra nebo vlaku. Přesně tak to mám rád :D

Vánoční trhy už tam byly od půlky listopadu. Shodou okolností se stal v blízkosti tohodle jen měsíc potom vražedný atentát se spoustou mrtvých (včetně češky).

Ještě si pamatuju, že nás nepustili do klubu, ani nevím proč. Asi proto, že jsme nebyli němci. Nebo že jsme šli 2 kluci a jedna holka. Sráči, kdybych měl v čr svůj klub, tak je tam taky nepustím :D

Po skvěle stráveném víkendu nás čekal přesun na letiště Berlín-Schönefeld, odkud jsme měli letenku za 10€ do Sofie. Celkově z toho letiště bylo hrozně moc levných letenek, třeba se tam ještě někdy podívám.

Sofia

Let trval něco přes 2 hodiny a my se ocitli v úplně nové zemi. Doteď si pamatuju první dojmy - rozkopaný dveře u jedinýho letištního hajzlu, u umyvadla nebyly ubrousky ani vysoušeč, z bankomatu sem dostal to jejich kilo a automat na jízdenky do centra bral jenom mince, přičemž mi nikde nechtěli rozměnit. To bylo fakt vtipný. Tak sem to dal řidičovi, kterej neuměl anglicky, naštěstí se tam řekne "dva" stejně jak u nás. Dal mi papírovej lístek a naznačil, ať si ho někde cvaknu. Cvakátka byly tak malý, že nešlo pořádně poznat, k čemu slouží a musel sem se ptát jedný holky, jak se to používá. Strčila tam lístek, mrdla do toho pěstí, dodala "Welcome to Bulgaria" a bylo to.
Autobus jede za nějákých 20 kč až do centra. Tam jsme koupili místní vodku za kilo v nějákým minimarketu a šli pomale k našim airbnb hostitelům. Měli jsme docela příjemný pokoj za 400 kč na noc, což je snad nejmíň, co jsem kdy na airbnb platil.
Když člověk přehlídl ty neupravený, starý a polorozbořený baráky všude kolem, vylámaný zábradlí a kolek od vína místo tlačítka na výtahu, kterej stejně nejezdil - bylo to takřka ideální bydlení. Hostitelé byli moc fajn a já se dozvěděl, jak špatně se bulhaři mají a proč spousta mladých lidí jezdí za prací do ciziny.

Náš večerní program

Večerní program byl super - vykalit část týhle vodky, omrknout pár okolních barů a fast foodů, podívat se na večerní centrum. Málokde sem se cítil tak dobře, jako tady. Super podniky, dobrý ceny, veselí lidi, zajímavý, nevšední prostředí.

Další den jsme měli naplánovanou freetour, bohužel už nevím, jak se to jmenovalo, ale bylo to super. Sraz byl někde v centru a během asi 90 minutové prohlídky jsme prošli celé centrum, kdy nám vše komentovaly místní milé studentky. Občas to proložily nějákou otázkou a dal se vyhrát bonbon - a já samozřejmě jeden ukořistil. Ke konci prohlídky si ani neřekly o příspěvek, ale většina lidí, včetně mě, přispěli docela dost, tak věřím, že je to baví a fungují dodnes.

Doporučuju v Sofii hodně jíst. Jídlo je super, je všude a je o trochu levnější, jak u nás. Nejvíc jsem se těšil na šopák a ten mě rozhodně nezklamal. Po dvou nocích nás čekala už poslední destinace - Miláno.

Milano

Tady se nemá cenu moc rozepisovat, protože je to nejdostupnější destinace z ČR a byl zde už snad každý. My letěli ze Sofie opět za 10€ na letiště Malpensa, odsud asi za dalších 7€ do centra. Omrkli jsme centrum, nějákou tu pevnost vzadu, dali pizzu, vínko, nakoupili sejry a šli spat. (takhle se maj dělat blogy :D )

Útulná picoška v Miláně, pizza a čaj asi za 10€

Z Milána, tentokrát Bergama, jsme letěli do Prahy za nějákou pětistovku, což bylo příjemný završení celý cesty.

Jestli si dobře pamatuju, tak cesta komplet + mhd mě vyšlo na 2000 kč, bydlení na 5 nocí (z toho 2 zdarma) na 1000 kč a nějáký 4000 sem utratil za jídlo, pití a vstupy. Vydařenej low budget.

Tegernsee - Bavorsko 2017

9. října 2017 v 19:10
Moji přátelé v zahraničí mají jednu obrovskou výhodu - existuje člověk, který je tam rád navštíví.

Chopil jsem se šance a naplánoval si několikadenní výlet do městečka Rottach-Egern a s ním téměř spojené větší a "známější" Tegernsee, kde zrovna na prázdniny v hotelu pracovala kamarádka (čau Lindo :D ). Tenhle trip měl hned několik výhod - mohl jsem tam jet sám a nezdržovat se zbytečnýma domluvama (teprve když je člověk nezadanej, zjistí, na co všechno se umí holky vymlouvat, jen aby s ním nemusely někam jet :D ), dalo se jet po zemi, tudíž nebylo potřeba přizpůsobovat termín a měl jsem vlastní bydlení na 3 noci zadáčo v hotelovém komplexu.


Všude kolem kopce


Cesta byla poměrně jednoduchá, Praha-Mnichov přes Blablacar kolem 350 kč, díky neomezené rychlosti na německých dálnicích trvala jen asi 3,5 hodiny, což bylo krásný. Z Mnichova potom vláčkem necelou hodinu do Tegernsee za podobnou cenu. Vlak byl pěkný, moderní, s obrazovkou a venku krásný krajinky, tak jsem se kochal a kochal. Tegernsee je konečná stanice, tak by se vám nemělo stát, že zapomenete vystoupit. Odsud už zbývala jen asi půlhodinka do našeho hotelu.

Už během té procházky bylo vidět, že je oblast velice turisticky oblíbená, z mýho pohledu 99% lidí byli jen němci. Jezero obklopené domečkama a domečky obklopené Alpami budují specifický ráz této destinace.

Výhled z nejvyšší okolní hory, kam se dá zajet lanovkou (nepamatuju si skoro ani jak se jmenuju já, natož ta hora)


Přišlo mi velmi zajímavé, že všechny budovy se sem přesně hodily - chatičky nebo hotely obložené dřevem, dokonalé předzahrádky, všude čisto, velké množství restaurací. Opravdu pěkné městečko na romantické procházky, avšak největším tahákem jsou asi okolní kopce a hory. Kolem města je označeno několik stezek, přičemž z každé se pak naskýtá krásný výhled. Cedulky kolem cest označují dobu cesty do cíle, ale i přítomnost nějáké restaurace, takže se člověk měl vždy na co těšit. Dát si po dvouhodinové procházce pivko z místního minipivovaru na dřevěné terásce s takovým výhledem, to je pastva pro oči i pusy :D



Během mého pobytu jsem měl štěstí a zrovna proběhl Seefest - místní festival. Celé náměstí bylo plné stánků s wurstama, pivama, hrála lokální cimbálovka a každý Hanz i Fritz měli svůj kroj. Tady se jako ekonom zase zamyslím nad někdy nesmyslnejma zahraničníma cenama - jaktože se tam navečeřím za 5€, ale za rum s kolou dám 10€? Ještěže pivo se tam všude drželo kolem těch 3.

Ještě pár rychlých poznámek. Počasí je tam dost proměnlivé a bylo to většinou na bundu i začátkem července. Místní jsou velice milí. Vemte si dobrý boty. Jezero je koupací jen pro otužilce. Lidl je levný. Zemřel herec Jean Rochefort z Angeliky

Když se můj čas naplnil ke konci, ráno jsem si sbalil svoje švestky a vyrazil zpět na Mnichov, kde jsem si naplánoval asi 3 hodinový čas na rychlou exkurzi. Po hodině jsem ale zjistil, že mě to samotnýho moc nebaví a ani zase nebylo nic moc k vidění, tak jsem už vyrazil k Allianz aréně, kde mě měli nabrat nějácí češi jedoucí ze švajcu. A ještěže jsem vyrazil dřív - samozřejmě zrovna byla výluka na tý metro lince a reprákem v němčině byla oznámena náhradní trasa. Jistě a čistě jsem rozumněl - nic - ale po jedný špatný cestě tam a zpět jsem se chytil davu, který mě úspěšně přivedl na správnou cestu. Díky, dave.

Celkově teda výlet musím doporučit, a když si tam najdete ubytování jako já, nakonec vás to výjde tak na 2 tácy - a to sme 2x zakalili! Dávám 8 palců z celkových deseti hvězdiček.
 


Kanáry - Lanzarote 2017

20. září 2017 v 21:59
Rok 2017 se od začátku jevil jako velmi nepříznivý pro moje cestovatelské choutky:
  • mám novou, naprosto neflexibilní práci s pevně danou "možná když to půjde dovolenou"
  • vydělávám v ní výrazně méně než v té předchozí
  • nemám žádnýho 100% spolehlivýho cestovatelskýho parťáka, který by se mi v tomhle všem přizpůsobil
Přesto jsem se nenechal zastrašit a jakmile mi byla ohlášena jistá týdenní dovča, což bylo asi měsíc dopředu, okamžitě jsem začal spamovat svůj friendlist. Nejdřív jsem to zkusil na kámošky, s kterýma bych si užil jednou za rok nějákou tu romanťárnu, ale co se nestalo - dovolená už byla v čudu nebo se řešil jinej frajer, kterej by z naší dovči zrovna nadšenej nebyl.
Když už to vypadalo zoufale a koukal jsem se po křížovkách, abych se ten týden nenudil, zmínil jsem se se svým problémem nejlepším kamarádům a tradá - bylo vymalováno! V merku jsem měl už několik nápadů, ale k 5. září bohužel ještě nestihly klesnout top season ceny a tak se jako nejvýhodnější jevila nabídka letenek do Lanzarote na Kanárských ostrovech za 4000 kč. Dejte mi to dvakrát, prosím :D

Let's go

Letenka tam byla na 5. září z Prahy s přestupem v Miláně, zpět 10. s přestupem v Liverpoolu, což nám udělalo 4 kompletní dny na místě s jedním ránem a večerem jako bonus. Rozhodli jsme se cestovat s jedním batohem, abychom byli flexibilnější. Tady ovšem začíná to největší přemýšlení, co všechno si vzít, aby to nebylo velký a těžký. Jako vždy jsem to úplně neodhadl a zaplácl si třetinu batohu mikinou, kterou jsem za celej pobyt ani jednou nevytáhl a místo toho si nevzal pantofle, s kterýma bych na pláži udělal mnohem větší parádu :(

Trip jsme začali na slavném pražském Veleslavíně, kde se musíte tahat s kuframa po schodech a ve špičkách se nevejdete do autobusu, pokračovali jsme prohlídkou letišťní věže, která se neuskutečnila, protože to bylo zařizované přes 2 lidi, kteří měli dovolenou a záhy jsme zjistili, že hned za odbavením (děkuji za důkladnou prohlídku, proč vždy namátkově pípnu? :D ) si dáme plzničku za stejnou cenu jako v centru Londýna. To je dočista zlodějina :D Rada - pokud to bez piva nevydržíte stejně jako my, chlazený plechovky se dají koupit v obchůdku na letišti a vypít kdekoliv v terminálu. Nenechte se odradit!

Dál už to šlo jak na běžícím páse. Šup do letadla, nahoru, dolů, Miláno, drahej mekáč, jeb do dalšího letadla, nahoru, zavřete na minutku oči, pak je otevřete, čekáte znuděně další 4 hodiny a tradá - jste na Kanárech.
Ještě jedna zajímavost ohledně rozesazování v Ryanovi - všechny 3 absolvované lety jsem seděl ve 4 řadě a kamarád v 16, stejné písmeno jako já a nevypadalo to, že by čas checkinu hrál roli na lepší sedadla - u okna jsme seděli, když jsem dělal checkin 20h předem, 5h a 72h předem ulička/prostředek.

Dorazili jsme kolem 23 hodiny, což už bohužel bylo pozdě pro místní autobusáky, museli jsme teda investovat do taxíka, kterej s náma popojel za 8€ asi 5 km do Playa Honda, kde jsme měli první noc přes airbnb. Majitel se na nás vykašlal a dal nám klíče do květináče, což považuji za velmi důmyslnou skrýš.
Ačkoliv jsem tuhle destinaci vybíral hlavně kvůli přespání z té první noci, ráno jsme zjistili, že to nebyla vůbec špatná volba a poprvé jsme ochutnali místní pláž a pivo.


Všechny pláže na Lanzarote, které jsme prošli, byly písečné bez jakýchkoliv kamínků nebo ostrých věcí - pantofle do vody nebyly vůbec potřeba, pokud jste se nekoupali úplně na kraji u nějákých skalek. Mohl sem tak běhat po písečku jako princezna, ten se pak krásně usadil v plavkách, z kterých se to vysypalo až doma :D Rada - přibalte si příruční malej vysavač.

Arrecife

Do hlavního města ostrova se 70 000 obyvateli se dá dostat snadno autobusama za pár éček. Nejsem si však úplně jistej, jestli za návštěvu stojí. Městská pláž je menší, než jinde, promenáda nebyla něják extra rušná, nightlife jsem čekal zajímavější. Paradoxně je tu teda klidněji než v následujících městech, i když výběr podniků a obchodů tu byl slušný a alespoň jsme si užili luxusu v hotelu v docházkové vzdálenosti k tomu všemu.


Městská pláž v Arrecife.


Playa Blanca

Další destinace je typicky plážová - zde se údajně nacházejí ty nejlepší na ostrově. Bus z Arrecife stál jen asi 3€ a jeli jsme necelou hodinu. Od hostitele jsem dostal adresu k našemu apartmánu - zde však nastal trochu problém. Prvně nás airbnb aplikace vedla přimo do centra města, kde jsem zjistil, že to asi správná adresa nebude. Dali jsme tu adresu teda radši taxikářovi a ocitli jsme se na ulici plné malých bílých domečků, jeden jako druhej. Moc hezké a malebné, dokud si nepoložíte otázku, jak najdete ten svůj. Čísla dávala perfektní.. nesmysl. Naše číslo - 82. První řada - 100-83. Druhá řada - 50-60, třetí zase hodně přes 100. Stačilo to vše jen 3x obejít a my konečně našli naši oázu spásy. Přivítání bylo příjemné - apartmán byl krásný a čistý a hostitel moc milý. Až moc milý. Takovej cukrouš. "Takže v ledničce si můžete vzít co chcete, támhle je koupelna a můžeme se večer projet autem na kopec a dívat se společně na západ slunce". Nechci vidět, jak by to dopadlo :D

V Playa Blanca se nachází několik menších městských pláží, které jsou taky pěkné, ale ty největší skvosty jsou až asi hodinku cesty od té poslední - v tom vedru to není úplně příjemná cesta, klobouček nutností, ale výsledek za to stojí. Jde se tam navíc po takové poušti s krásnýma horama v panoramatu.

NESSA DEVIL

Takové pláže jsou tam hned 4 za sebou a udělaly na mě asi nejlepší dojem z celé dovolené. Úžasně modrá voda, jemný žlutý písek, žádné odpadky, kameny. V okolí nejsou žádné stánky ani obchody, takže občerstvení je třeba vzít s sebou.
Shodou okolností jsem zrovna slavil narozeniny, tak jsme nezapomněli přibalit pár piv - ráno jsme se dohodli, že jako oslavenec bych jich měl vypít 10 před 20h, kdy teprve začneme kalit :D Poslední 2 hodiny už byly trochu hektické, ale vše jsem úspěšně zvládl. Večer jsme pak pokračovali s lahví vína na promenádu a okouknout bary/kluby, kterých tam bylo výrazně více, než v Arrecife. S těmi lahvemi jsme byli asi podezřelý cíl pro integrované poctivě pracující Maročany, a tak se nám stalo, že nám bylo v průběhu večera 3x nabízeno něco ostřejšího. To je pracovní morálka :D
Jeden z večerů jsme se ještě vydali na kráter vyhaslé sopky, z které byl krásný výlet na Playa Blanca - určitě doporučuji. Zezhora šlo krásně vidět, kráter byl strašidelný a zajímavý zároveň a příjemný vítr 80km/h mi udělal parádní trvalou.

Puerto del Carmen

Poslední destinací jsme zvolili opět rušnou část ostrova, alespoň co se týče nightlifu - zde je to prý vyhlášené. Tady jsme již příliš aktivity nevyvinuli - prochodili jsme pár nákupů, koupačka v moři, dali si nějákou tu rybu, kyblík piv k obědu, koupačka v bazénu u hotelu, večer něco popili a zjistili, jak otevřit víno propiskou. Promenáda tu žila asi nejvíc a celkově to bylo v noci příjemné místo s mnoha zajímavými podniky.
Brzy ráno jsme se museli přesunout na náš let zpět, opět taxíkem, kterého nám zařídil hotel, což bylo fajn.



Počasí a teploty

Před odjezdem mě velice překvapilo počasí - asi jsem čekal tropy, vzhledem k pozici ostrovů a v září, což je ještě defakto sezóna.
Naše předpověď však ukazovala déšť, vítr a teploty kolem 22°C.
Naštěstí ode dne příletu už to přebliklo na sluníčko a dá se říct, že za celý náš pobyt nezapadlo za mraky. Teploty se držely kolem 25°C, což nebylo až tak moc, že bych se zapotil hned, co vyjdu z baráku, ale dost na to, aby se dalo válet na pláži, opalovat a chodit i po půlnoci venku v tričku. Voda byla na můj vkus docela studená (24°C), ale vzhledem k tomu vedru tam člověk vlezl v pohodě a 20 minut se tam vydržet dalo, pak už mi začala být trochu zima.

Jídlo a pití

Moje oblíbená část všech dovolených.
Pivo tvoří asi polovinu mého spotřebního koše :D Plechárny jsou v supermarketu od 0,5€, točený mezi 2-3€. Půllitry mají v hospodě často namražený, což vypadá cool a pivko vydrží dýl studený.
V supermarketech Spar a Lidl, které jsou všude na každém rohu, nebo na minimálně několika rozích v každém městě, jsou ceny podobné jak u nás.
V restauracích je lehce dráž, pizzy jsem viděl mezi 6-10€ (čím dál od pláže, tím míň) , ostatní jídla 8-20€, tapas od 4€.
Na ostrově se nachází klasické fastfoodové řetězce - z nichž jeden mě velmi příjemně překvapil, viz foto :D




Konečné náklady

Mé oblíbené shrnutí - tentokrát stručně, cena na osobu:
  • Letenky - 4200
  • Ubytko na 5 nocí - 3500
  • Autobusy + taxi - 400
  • Jídlo a alko - 2500
Celkem teda cca 10 500kč, což byl přesně můj plán a beru ho jako cenově přijatelnej. Trip určitě doporučuju.

Orlí hnízdo Německo 2016

13. listopadu 2016 v 12:41
Za devatero horami a řekami, počítáno od Brna, nachází se zajímavá turisticko-historická destinace. O Orlím hnízdě má asi každý trochu jiné povědomí, každopádně je to místo, které nějáký vlezdoprdelka postavil Adolfovi proto, aby si měl kde v klidu vypít svůj odpolední šálek čaje. Místo nebylo vybráno náhodou, jelikož se hned pod oním kopcem nachází vesnička, kde Áďa a několik dalších důležitých nácků měli letní relaxační sídla. Ty už však nejsou zachována, protože je zlí američané zbořili, aby se tam nesjížděli fanoušci novodobého nacismu. Celý projekt byl dost odvážný, jelikož se musely vybudovat silnice až do převýšení dalších 800 metrů a samotné dopravení materiálu pro "hnízdo" až nahoru muselo dát zabrat pěkným pár stovkám otroků na nucených pracích bez nároku na mzdu. Celý projekt byl na tu dobu i neobvykle drahý, ale ekonomicky prosperující německo to zjevně bylo schopno pokrýt svými rezervami. Ale dost k historii, tohle není žádný historický plátek, ale realistický popis skutečné skutečnosti.

Místo leží kousek od německo-rakouské hranice a autobusem se tam lze dostat z moravy asi za 6 hodin svižné jízdy i s pauzou na zmrzku. Výjimečně jsme zvolili cestu s CK, která vyšla i se službami průvodkyně na nějákých 800 kč. Vyjíždělo se tuším v 1 ráno, přičemž v 8 jsme měli být na místě. Většinu posádky tvořili důchodci, překvapením pak bylo několik pohledných vnuček/dcer :D Cesta byla hrozná, nejede se po dálnici a respekt každýmu, kdo dokázal usnout - a to jsem si chytře vzal polštářek. No vzal jsem to s klidem, pln očekávání krásných nových zážitků jsem si jen udělal malou poznámku, že autobusem už tak daleko nikdy nepojedu, nebo aspoň ne přes noc a s cestovkou, která používá ty nejlevnější.
Když jsme konečně dorazili do cíle, tedy pod tu horu, na které se orlí hnízdo nachází, čekal nás užasný výhled. Mohl bych ho barvitě popisovat, ale zvolím raději foto formu.


Zde je velké parkoviště, kde můžete nechat svoje autobusy a přesunete se několik desítek metrů dál ke "speciálním mercedesůmbusům", které za malý asi 11€ poplatek jedou až do cíle každou půlhodinu. Jinak se nahoru dostat nejde, silnice je totiž jen jednosměrná a autobusy se navzájem vyhýbají na předem daných místech. Během čekání máte konečně čas posilnit se řízkem dovezeným z domu a trochu si protáhnout nožky.
Cesta nahoru je pak taky moc pěkný zážitek (trvá asi 20 minut), příroda kolem je moc hezká a člověk má co dělat, aby to všechno včas pofotil.


Nahoře jsou 2 možnosti. Buď se projedete zlatým výtahem až do čajovny, nebo se projdete větší kousek do kopce. Procházky mám moc rád, ale zlatým výtahem se projedu jednou za život, zvolil jsem tedy jenom a jenom proto druhou variantu. Konečně jsem se tedy octnul v cíli a pokochal se fotogenickým výhledem.
V samotné čajovně je nyní taková bar-restaurace, kde si můžete něco zakousnout a dát k tomu pivko. Nenuceně jsem to udělal. Je tam ještě prostor na párset metrovou vycházku na hřeben, který nabízí další možnosti výhledu. Nezapomeňte si zařídit jasné počasi :P


Nyní prosím o nahnutí hlavy o 90 stupňů. Levým uchem se lehce dotkněte levého ramene, můžete si pomoct levou či pravou rukou. Úchop by neměl být příliš silný, pohyb provádějte pomalu a můžete ho několikrát zopakovat.


Po pokochání a pivku nám pomale docházel čas a tak sme šli šupky dolů zpět k mercedesům. Čekalá nás totiž ještě jedna destinace, jezero.. dejte mi minutku ... google, orlí hnízdo jezero... Königssee. Je to kousek odsud a určitě stojí za to. Od parkoviště přecházíte přes tržiště plné cetek a barů k jezeru, na němž se můžete plavit dál. Ano, přesně tak. Za jediný den z vás budou horalé i námořníci. Jezerem proplouváte mezi horami až k cíli - je tam kostel svatého Bartoloměje a kolem pár dalších menších podniků, kde se můžete posilnit rybkou a dalším pivkem.



Výlet končil ještě v nedalekém městě, kde bylo možné zakoupit nějáký ten suvenýr a pomale se psychicky připravovat na 6-7h cestu domů. Inu, tak či tak, stálo to určitě za to a výletu tímto uděluji 13 hvězdiček!


Belgie 2015/6 - Brusel, Leuven, Gent

13. září 2016 v 17:23
Díky nové práci jsem měl možnost na 2 týdny v prosinci 2015 a měsíc v dubnu 2016 navštívit Belgii. Jelikož jsem měl vše proplacené, byl to můj první trip, z kterého sem byl hodně v plusu :D
Stihl jsem navštívit 3 různá města (+ Amsterdam, předchozí článek) a aspoň trochu poznat běžný život belgičanů. Rozhodl jsem se napsat 4 krátká shrnutí a dojmy z těchto míst.

Belgie

Na první pohled bohatá západní země, která láká dojmem lepšího života, než je u nás. Průměrné mzdy jsou zde asi 3x vyšší, přičemž ceny potravin jen asi 1,5x, elektroniky stejně, bydlení a služby (restaurace, běžné služby) opět mnohonásobně vyšší. V celkovém součtu si nemyslím, že by se obyvatel Belgie měl finančně o mnoho lépe, než čech. Rovněž si to myslím o kvalitě života. Něco jiného je mentalita - belgičani, s kterými jsem se setkal, jedí o něco zdravěji než my a mají větší povědomí o zdravém životním stylu. Hlavní jídlo dne je večeře a k obědu jsou nejoblíbenější sendviče, které si často nosí z domu. Často nás dokonce kárali za to, co a jak jíme, že je to nezdravé apod. Mekáč tam má ještě horší pověst, než u nás, ale ceny podobné, tudíž je to jedno z nejlevnějších míst, kde se dá najíst. My využívali firemní jídelny, které nabízeli obědy za 5-7 euro. Všechna hlavní jídla byla vždy vystavena ve vitríně u vchodu, tak člověk předem věděl, do čeho jde. Občas to byly totiž vražedné kombinace. Guláš s kroketama, zelo noky klobása, omáčky s klobásou a bramborama nebo toto tradiční vtipné jídlo. Kuřecí stehno, jablečná přesnídávka, čtverečkované hranolky a kečupová omáčka. Pak kdo je tu labužník.



Co ovšem musím pochválit jsou lokální piva. Kromě pilsen type (stella, heineken) mají především svoje speciály. Ty prodávají častěji v lahvi, než točené, a mají 7-12 procent alkoholu a silnou chuť. Musím říct, že chutnaly opravdu skvěle a těžko se pak vrací k obyčené pilsen vodě. Objem je vždy 0,25 až 0,33 litrů, což je trochu komické, když vidíte stůl plný chlapů, co si ťukají malejma pivkama. U nás už by je někdo mlátil :D Piva často mají také vlastní skleničky.
Další zajímavou věcí jsou vlaky. Jsou tam používané mnohem častěji než u nás a jsou velice moderní. Alespoň linky do Leuvenu nebo Gentu byly velice pěkné, tiché, jezdily často a na čas. Lístek se dal zakoupit v automatech na každém nádraží a občas si ho přišel průvodčí procvaknout. Tak v 50%.
Obyvatelstvo je rozděleno na dvě částí, Vlámskou a Valonskou. Pak to trochu vypadá, že jedna část se odrthla od Francie a druhá od Nizozemska a je z toho takový slepenec obyvatel, kteří se, upřímně, nemají úplně rádi. Korunu tomu dodávají muslimští přistěhovalci, kteří však obsadili především Brusel, takže ostatní města jsou většinově původní. V době, kdy jsme tam byli, byl stále vyhlášen vysoký stupeň pohotovosti a všude byli těžce ozbrojení vojáci, což úplně nebudilo dojem bezpečí. Tady je zajisté ta nejsilnější stránka pro ČR - v Bruselu by jen blázen chodil některýma čtvrtěma večer, ví to každý místní člověk, nehledě na riziko teroristického útoku kdekoliv jinde. Nevyměnil bych ten pocit bezpečí a jistoty ani za tu vyšší mzdu.

Brusel

Toto město žije trochu jiným životem, než zbytek Belgie. Jak jistě každý ví, je zde mnoho politických, ale i firemních sídel, což vytvořilo celkově velice moderní ráz. Jednou věcí se však od ostatních evropských měst liší. Probíhala zde totiž tzv. Bruselizace, což je označení pro jakousi ignoraci historické zástavby města a stavění ultramoderních budov bez ohledu na to, jak divně to bude vypadat. Historické centrum samozřejmě zůstalo nedotčeno, ale doslova o pár ulic dál vidíte barevně osvětlené výškové budovy všemožných tvarů. Je to zvláštní, ale mně se to líbilo.


I přes tu nevhodnou dobu návštěvy jsem se tu necítil nebezpečně, ulice byly plné lidí a nedávné atentáty už připomínalo jen několik míst s kyticemi v centru města a uzavřená zastávka metra, kde se ten odporný čin stal. Přijel jsem tam myslím o 2-3 týdny po těch atentátech a musím říct, že každodenní jízdy metrem ve mně ze začátku vyvolávaly strach a řekl jsem si, že u hodně podezřelých muslimů budu volit jiný vagón. No nápad se úplně nevydařil, jelikož, jak jsem již naznačil, bruselské obyvatelstvo je už z údajně 50% muslimské a sportovní tašky, batohy nebo jiná zavazadla bohužel nosil každý druhý fousáč a chvilkama jsem nevěděl, jestli jsem opravdu v Bruselu a ne v Káhiře :D A když jsme u toho, nejeden z rodilých belgičanů byl s tímto stavem velice nespokojený, ale s tím už nikdo nikdy nic neudělá.
My jsme alespoň využili situace a několikrát navštívili Molenbeek (muslimská čtvrť) kvůli jídlu, které bylo levné a velice dobré. Přesněji, za 3,5€ jste dostali velký kebab s hranolkami a omáčkou, dělaný úplně jinak než u nás - žádné odřezávání, ale grilovali nudličky kuřecího/krocaního/hovězího/jehněčího. V telce zrovna dávali pochod do Mekky a o barák vedle byl plakát "free palestina".
Brusel jsem se snažil prochodit a projezdit ke všem zajímavým místům. Nejhezčí vycházka je určitě k Atomiu, stavba je větší, než na obrázku a zezhora může být pěkný výhled, něják se mi ale nechtělo cálovat vstup.
Času ovšem zas tolik nebylo, z práce jsme chodili až kolem 5 hodiny večer a občas jsme šli rovnou někam na pivo nebo večeři. Častěji jsem si ale vařil, a tak jsem prochodil i mnoho supermarketů. Těch však bylo poměrně málo, což způsobovalo velké fronty ve špičce. Nehledě na to, že sem se tam musel prodírat lidma, spousta věci v regálech chyběla, pečivo často nebylo... Jako za komunistů. Tohle byla zaručeně nejotravnější věc, kterou jsem musel často dělat a snažil jsem se nakupovat co nejméně.
Zajímavá byla cesta z ( a na ) letiště. Jak jsem zmínil, byli jsme tam těsně po útocích a letiště bylo velice hlídané. Taxíky byly na jednom místě úplně mimo (cesta do centra až k hotelu 40€) a musely neustále popojíždět z důvodů, aby tam někdo nezaparkoval s bombou. Před terminálem pak byla vybudovaná menší provizorní budova, kam posílali namátkou lidi na rentgen zavazadla ještě před vstupem do haly. Nás nechali projít, ale co jsem tak zahlédl, uvnitř byli téměř pouze lidé, pro které víra znamená víc, než zapadnout do společnosti normálním oblékáním.

Leuven

Toto město asi velikosti Jihlavy je dostupné pouze půlhodinku vlakem ze stanice Brussels Noord (samozřejmě to jezdí i odjinud). Má krásné, historické centrum s několika zajímavými památkami, ale čistě turisticky se dá projít ani ne za den. Zajímavé je, že kousek od náměstí se nachází dlouhá ulička, která je plná restaurací a barů se zahrádkami. Sešel jsem se zde s kamarády z Aegee, kteří tam dočasně bydleli a říkali, že je to prý nejdelší barová ulička v evropě. Když se nad tím tak zamyslím, zdá se mi rozumnější mít bary rozeseté po celém městě, ale i tohle má svoje výhody.
Další velkou atrakcí, alespoň pro ochmelky, je pivovar Stella Artois. Vstupné bylo kolem 12 euro a kupovalo se v centru města, zatímco samotný pivovar byl spíše na okraji. Prohlídka je docela zábavná, jdou tam vidět přímo plničky lahví a plechovky. Na konci je pak nejoblíbenější část, a to 40 minutová degustace, kde si můžete chodit pro další 0,3l pivka. Nám se podařilo vypít 4, ale věřím, že se dá zvládnout i více :D Na konci prohlídky jsme dostali ještě dárkovou tašku s 2 plechovkama. Už tedy jen to samotné pivo za tu cenu stálo (v barech je třetinka stelly kolem 3-4 eur), a k tomu je zdarma zážitek z prohlídky. Skvělá volba!


V Leuvenu jsem bydlel jeden týden a dalších asi 8 dní do něj dojížděl. Považuji to město za mnohem hezčí k životu než Brusel. Je takové klidnější, všude se dá dojít pěšky, levnější a přátelštější. Snad ta sympatie není daná tím, že jsem křupan :D

Gent

Zde jsem na rozdíl od ostatních měst strávil pouze jeden den, který byl navíc až cca do 16 hodin pracovní. Hned na začátku vás překvapí single ticket na mhd za 3€ ( asi si myslí, že moje firma krade :D ).
Po práci nás jeden z místních kolegů vzal na city tour a dělal nám příjemného průvodce. Centrum je opět velmi historické a opravdu se mi líbilo. Přímo v centru města se tyčí hradby, uličky jsou úzké, hospůdky útulné a mají tu dokonce vlastní uličku hanby s výlohami.


Když jsme se pokochali tou krásou, čekala nás večeře - spare ribs, all you can eat. Co jsem tak zaslechl, i od dalších lidí, kteří Gent navštívili, je to tam docela populární. Musím však konstatovat, že naše mastňoučký žebírka na medu mi chutnají víc. Mají se ještě co učit.



Amsterdam 2016

6. září 2016 v 20:19
Tento článek píšu s téměř půlročním odkladem, proto tomu bude odpovídat jeho kvalita. Nicméně chci si logovat všechny svoje výlety, tudíž i tento. Obohatím ho tedy alespoň o více fotografií :D

Plán a cesta

Plán zajet si do Amsterdamu nás napadl s kolegyní, když jsme se měli vydat na měsíční pracovní cestu do Belgie (o tom snad v dalším článku). Koupil jsem tedy jízdenky Brusel - Amstr přes megabus za asi 8 euro zpáteční, super cena. K této ceně jsem se dostal tak, že jsem přesně 3 měsíce před odjezdem o půlnoci jízdenku zakoupil "jako první". Megabus totiž tyto první jízdenky prodává často i za 1€ nebo podobnou částku. Cesta tam byla v plánu na sobotu v 8 hodin, přičemž měla trvat 3 hodiny. Zpět jsem zakoupil jízdenku na neděli v 16 hodin, abych se ještě v klidu dostal do svého ubytování.
Kolegyně však měla plán přespat mimo Amsterdam u nějákých známých, ale já chtěl zůstat na noc v centru a zakalit, hledal jsem si tedy ubytování sám. To jsem teprve zjistil, že přesně v tuto sobotu se slaví jejich velký svátek - Den krále nebo něco takového. Nevím přesně, jak se pohybují ceny ubytování běžně, ale tuto noc byl každý hotel do 3 km od centra od 6 tisíc korun a airbnb začínalo na dvou. Nedalo se nic dělat a já po dlouhém vybírání zvolil tento útulný pokoj 30 minut pěšky od centra za asi 2200 korun. Naštěstí jsem měl na airbnb těsně před vypršením asi 1000 kreditů, tak jsem nakonec tolik neplatil. Ale i tak je to neskutečná cena za tohle, a to, jak jsem říkal, jsem byl při výběru velmi pečlivý a koukal na to nejmíň 2 týdny.



Pátek 22.4.2016

Sobota se tedy pomale přiblížila a kolegyně, která byla už několik dní v trochu horší formě, výlet odvolala. Budu tedy cestovat poprvé sám samotinký a veškerý program musím narychlo naplánovat sám. Pojal jsem to jako výzvu, nagooglil několik míst, nahvězdičkoval si je do google maps, udělal z toho celodenní program a přemýšlel, co večer. Napadlo mě zajít do skupiny Češi v Amsterdamu a napsal sem tam, jestli by někdo nešel na pivo. Překvapivě se mi ozvali asi 4 lidi, vzali jsme si na sebe čísla a já si řekl, že z těch 4 se aspoň někdo chytne, tak jsem mohl tedy s klidným pocitem usnout.

Sobota 23.4.2016

Bus odjížděl ze stanice Brussels - Noord, kterou jsem moc dobře znal z minulé pracovní cesty a chodím nedaleko ní i do práce. Měl jsem to z bytu asi 20 minut (metro+pěšky). Dal jsem nějákou rezervu na snídani, která se ukázala jako zbytečně velká a já si koupil nějáký předražený sladký pečivo na nádraží. Blbej koblížek přes 2 éčka, tak jsem jim to natřel a koupil si jen jeden. Autobus už stál na zastávce a brzo nás začali pouštět dovnitř. Byl dvoupatrový a měl wifi i zásuvky, což jsem velice ocenil a nemusel jsem se cestou nudit a bát se vybíjení baterky. To je celkově kapitola sama pro sebe - bez svého iPhonu bych nikdy za hranice, ale v podstatě ani po česku, nevyjel. Mapy, ve kterých vidíte sebe, místa, která chcete navštívit a směr chůze jsou neocenitelná pomůcka pro každou cestu. Nevýhodou je, že baterka vydrží zhruba tak akorát ten den, v případě, že celý den koukám do navigace, na oběd se mrknu na net, fb a sem tam něco vyfotím. Problém však přichází v případě, že nevíte kde jste, na jaké adrese bydlíte, nemáte u sebe nabíječku a mobil se vám vybije. Naštěstí mě těch pár posledních procent baterie vždy zachrání.
Autobus jel poloprázdný a docela svižně, s jedinou zastávkou v Antwerpách. Přes internet jsem si domluvil sraz se 2 čechy u jednoho z MCDonaldů o půl 8 večer, tak super. Další se měli ozvat přes mobil, ale už se neozvali. Do Amstru dojel asi za 3 hodiny, o něco méně, než bylo v jízdním řádu a já se ocitl sám uprostřed nádraží. Nažhavil jsem tedy navigaci a šel pěšky do nedalekého ubytování, kde jsem měl domluvenou předávku klíčů a že si tam nechám batoh. Byt jsem poměrně snadno našel a trochu zmatená spolubydlící mně otevřela dveře a uvítala. Ptala se mě, odkud jsem. Řekl jsem, že z České republiky a ona nevěděla, co to je. Další otázka byla, jaktože mám tak malý a prázdný batoh a já odpověděl, že jedu jenom na den z Bruselu. Ten překvapivě taky neznala, i když jsem název města několikrát zopakoval. Až teď si uvědomuji, jestli ona náhodou nebyla pod vlivem marihuany! :D
Konečně jsem mohl vyrazit v klidu do centra. To jsem měl asi 30 minut pěšky a vzal jsem to přes jejich největší park, který mě moc nenadchnul. Prošel jsem si centrum, kde zrovna byly obří atrakce - řetízkáč ve výšce asi 50 metrů, obří kolo apod. Neodolal jsem, a na ten řetízkáč si zašel, stálo to myslím jenom 5 euro.


Bohužel tam byl tak velkej vítr, že jsem se bál o mobil a uklidil ho do kapsy dřív, než jsme vyjeli úplně nahoru. A udělal jsem dobře, jen tak tak jsem ho udržel. Z kolotoče byl pěknej výhled a jízda byla super. Pak jsem skočil na místní fastfoody, udělal si velký kolečko a zašel do red ligtu. Překvapilo mě to, že už za světla odpoledne byly výlohy plné. A překvapilo mě vlastně víc věcí. Super holky, měly všechno na svých místech a jejich lákací techniky mě málem dostaly. Ještě jak jsem mladý a pohledný ( :D ), tak několikrát i vylezly, ať se vrátím a jdu za nimi. Ceny za vše údajně od 50€. Né, že bych to u sebe neměl, ale přišel jsem přeci cestovat a já své cíle za pochodu neměním! :D
Na čase byl hlavní bod dne, prohlídka pivovaru Heineken. Byl trochu z ruky, ale počasí mi přálo a já se pěkně prošel. Měl jsem koupený lístek přes net a byl to super nápad, protože jsem se vyhl nejméně hodinové frontě a šel jsem rovnou dovnitř. Celkový dojem z toho muzea nemám nejlepší - bylo tam mnoho lidí (na jednom místě jsem dokonce asi půl hodiny čekal) a z výroby šlo vidět minimum. Zaujme tam spíš mnoho interaktivních her apod. Samozřejmě také ochutnávky. Ke vstupence dostanete 2 žetonky na malé pivo, další pak dostanete v místnosti, kde vám poví něco o točení piva. Další žetonek jsem pak našel, válející se na zemi. Páté pivo jsem získal tím, že jsem stál blízko pultu, kde se učí točit návštěníci a jejich první vzorky dají kolovat do davu. Bylo by asi 100x zábavnější to absolvovat ve dvou, ale návštěvu jsem si celkově užil. Vyšel jsem něco po šesté v lehce podnapilém stavu - najednou vše bylo hezčí a zábavnější :D
Sraz s ostatníma jsem měl až za hodinu a půl, tak jsem se pomale coural k centru, když jsem najednou uslyšel češtinu. Šel tam průvodce se skupinou asi 50 lidí a já se nenápadně připojil někam doprostřed. Toto místo jsem si vybral úmyslně, jelikož tam stály tři cca šestnáctky a dal jsem se s nimi do řeči. Byla to docela sranda, navíc s výkladem, tak jsem tam vydržel něco přes hodinu a odpojil jsem se od nich akorát o půl, minutu od místa srazu s těmi čechy. Zkusil jsem se ještě zeptat těch holek, zda tu nepřespávají, že by se k nám připojily, ale večer měly naplánovaný odjezd do čech.
U MCDonaldu už čekali 2 kluci zhruba v mém věku a hned jsme se dali do řeči. Byli oba veselí, inteligentní a sedli jsme si hned od začátku. Absolvovali tam nějákou stáž, takže Amsterdam už dobře znali. Shodli jsme se tedy na takovém pub touru a vystřídali jsme tuším 3 bary. V tom posledním to bylo nejlepší - točili tam několik speciálních piv a byla tam oříšková párty - všude po stolech doplňovali neloupané arašídy a odpadky se pak házely přímo na zem. Nechtělo by se mi to poklízet.


Blížila se asi jedna raní a já už teda v hodně podnapilém stavu navrhl coffeeshop - když už tu jsem poprvé a naposled. Měl jsem v úmyslu dát si koláček. Kluci souhlasili a zavedli mě do nějákého jejich oblíbeného, kde jsme si dali Spacecake. Chuťově to byl dobrej muffin, ale trvalo dlouho, než naběhl.


To už byly asi 2 ráno a kluci šli domů. Teď přišla ta pravá zkouška. Ožralej, po koláčku a s 15% baterky dojít asi 40 minut do bytu. Jak jsem byl rozjetej, tak sem ještě pokukoval po nějáké zajímavé akci, ale (možná naštěstí) jsem kromě arabskýho týpka, co mi nabízel koks, nic zajímavého nepotkal a na doraz baterky došel k bytu. Tam se pomale začal rozjíždět ten stav, trochu se něco točilo, byl jsem dezorientovanej, pomalej a psal sem pár lidem na FB blbosti. Ale to mohlo být i tím alkoholem, těžko říct. Budu muset dát někdy opáčko.

Neděle

Vzbudil jsem se v krásných 11 hodin bez jediného probuzení přes noc, paráda. Plný sil a energie jsem hodil spršku, rozloučil se s domácí a odešel zpět do města, jelikož jsem měl ještě několik hodin do odjezdu. Bylo krásně, tak jsem nejméně hodinu seděl v parku, s nějákým čůčem v ruce a užíval si to, jak se vlastně skvěle mám. Snažím se to tak dělat pokaždé, když cestuji. Mozek mi přepne do spokojenějšího módu, sednu, dám si pivo, nastavím hlavu směrem k sluníčku a užívám si moment. Snad při tom nevypadám jako blázen :D
Tady asi článek ukončím, jelikož už se nic zajímavého nestalo a nepamatuji si, které památky jsem prošel a co jsem vlastně dělal. Všechno jelo jak mělo a já se v pořádku dostal zpět do špinavého Bruselu a následně na byt.
Amsterdam tedy hodnotím pozitivně, ale měl jsem štěstí na lidi a kdybych tam měl být úplně sám, asi by mě to moc nebavilo a nevím, co bych večer dělal. Třeba se tam někdy ještě podívám s přáteli nebo přítelkyní, i když asi tak 50 míst by aktuálně dostalo přednost :-)

Lotyšsko, Estonsko, Finsko - AEGEE 2016

21. srpna 2016 v 19:07
Nejdříve takový krátký úvod. Od posledního článku uběhl rok a za tu dobu se spousta věcí změnila - jsem zaneprázdněnější, a už necestujeme ve dvojici, ale zase mám víc peněz a chuť poznávat další místa je stále větší. Procestoval jsem tento rok několik států a možná někdy dopíšu krátké shrnutí všech těchto míst do jednoho článku. Taky se trochu změnila moje motivace - vzhledem k ne zrovna milionové návštěvnosti a faktu, že už po jediným roce mě baví číst zpětně vlastní články, budu brát tento blog spíše jako místo k uchování vlastních vzpomínek a zážitků, což je ostatně podstata samotného blogování. Upouštím tedy od hlavního úmyslu, a to radit, jak, kde a proč ušetřit.

Blíží se léto...

Máj přišel překvapivě i v tomto roce a po své měsíční služební cestě v Belgii mám ještě tentýž den neodolatenou chuť plánovat, kam pojedu příště. Mám ještě všechnu dovolenou (nepoužil jsem ani sick day, a to se pár piv či schůzek protáhlo až k ránu), takže časově se omezovat příliš nemusím. Pomale už jsem zapomněl na zážitky z dovolené v Řecku, ale pak to na mě na facebooku vyskočilo - pozvánka na brněnský Aegee sraz, kde se budou prezentovat letošní Summer Universities. Tak ok, kdy jindy, než letos. Krátké shrnutí pro nezasvěcené - jedná se o takový cestovatelský tábor pro mladé lidí. Vyberete si místo, napíšete motivační dopis, vyberou vás, zaplatíte asi 5-6 tisíc, přičemž v ceně máte 14 nocí, snídaní, večeří, 24 hodinový program, transfery mezi jednotlivými místy a k tomu navrch 24 dalších spolucestujících, co nejpečlivěji namixovaných ze všech států Evropy (a několika málo středněvýchodních), kteří si to jedou užít a uchlastat se k smrti.
Mně hned ze začátku padlo do oka spojení Rigy, Tallinu a Helsinek. Sesmolil jsem tedy něco vtipného do motivačního dopisu a čekal s velkým očekáváním několik týdnů na verdikt. Ten přišel v 1 ráno v sobotu, když jsem byl silně pod vlivem s jednu moc sympatickou holkou (mrkající smajlík). V tu chvíli jsem si musel nahlas zařvat "Yeeeeeeeeeees" a měl jsem pocit, že jsem ředitel zeměkoule. Tento pocit trval ještě nejméně jeden den potom!
Už zbývalo zařídit si dovolenou - celkem 12 dní + víkendy, což spolu se svátky hodilo bez jednoho dne 3 celé týdny. Samotná TSU (travel summer university) měla trvat 16 nocí a stála kolem 6000 kč. Letenku jsem kupoval do Rigy a zpět z Helsinek - bohužel leteckých společností tam mnoho nelítá, musel sem se tedy spokojit s cenou, ve svém termínu, 4800 kč tam i zpět. Tolik jsem za letenku nikdy nedal, ale aspoň nepromarním ani den navíc a budu to mít pohodlné. V rámci užití si pořádné dovolené jsem si rozměnil spoustu peněz, abych se nemusel omezovat, především ve svém klasickém výdaji - pití piva. Ostatním účastníkům jsem se představil jako čech, kterého poznají tak, že bude mít pivo v ruce. A tak se i stalo.

Lotyšsko - Riga, kemp

1. Den - Riga

Den D konečně přišel a já sedl na bus do Prahy. Sbalil jsem si jako minule malej kufřík a velkej batoh. Je to málo, dáte tam jen to nejnutnější, ale stačí to a ušetříte si spoustu trápení, jelikož na TSU se neustále přesouváte a nejednou jsme šli doslova kilometry se vším, takže každé kilo navíc se počítá. A ostatně, jedny trenýrky na 17 dní stačí :D Letadlo odletělo přesně a za asi 2 hodiny jsem se ocitl na letišti v Rize, časové pásmo +1 hodina. Z letiště jsem si vzal minibus 222, který jel za 1,10€ do centra. Z neznámého důvodu to cestou fakt drncalo. Víc než na D1. Jednou dokonce tolik, že sem ve chvilce nepozornosti vypadl ze sedadla do uličky a chytajíc se za sedadlo naproti se mi podařilo urvat takovej ten plastovej držák, do kterého se zapíná bezpečnostní pás. Naštěstí bylo v buse docela prázdno a hodil jsem tak nenápadnej pohled, že by mě z toho snad nikdo neobvinil, ani kdyby to viděl. Vysadil jsem se v centru a začalo to přicházet. Takovej ten divnej pocit v břichu. Záchod? Procházející dvacítka s výstřihem a kraťáskama? Ne, nervozita, že už za 10 minut uvidím bandu 24 cizích lidí, s kterejma budu trávit dny i noci následujících 17 dní.
Meeting point byl v tělocvičně kousek od centra, kde jsme měli strávit první 4 noci. Když jsem dorazil, už tam asi 15 lidí bylo a organizátorka mě šla přivítat a zapsat. První dojmy byly kladné, spousta lidí sympatických, kamarádských a hovorných, tak jsem se brzy začal cítit komfortněji. Ustlal jsem si mezi 2 tiššíma holkama, maďarkou a rusko-belgičankou a po chvíli jsme vyrazili na první společnou večeři. Po ní následoval rižský pub crawl - tam jsem asi nejvíc pil a proto z něho mám nejméně vzpomínek. Upřímně, po měsíci už si nepamatuju ani jeden bar nebo úkol. Základní programovou kostru jsem si ale pečlivě zapisoval, tak alespoň mohu pro eventuélní budoucí aegee členy nastínit, co se na takové TSU všechno dělá.

2. Den - Riga

Tady jsme ještě všichni odpočatí z domu ráno v pohodě vstali a vrhli se na první snídani. Podávalo se prakticky celý pobyt to stejné - toustový chleba, sýr, salám, marmeláda, nutela, někdy jogurty, tyčinky, ovoce. Poté jsme přes celé město vyrazili na prohlídku místní knihovny - velice moderní, velká budova s několika zajímavými místnostmi a vyhlídkou v posledním patře. Následoval oběd v parku - pěkně v kolečku, abychom na sebe všichni viděli a hráli jsme takovou tu seznamovací hru, kdy řeknete svoje jméno a co by jste si vzali na ostrov. Nemohlo to vyjít líp - byl sem druhej a něják jsem z paměti vydoloval to, co řekl ten přede mnou, takže úspěch. Musím říct, že asi hlavně díky této hře jsem si už tak něják většinu jmen zapamatoval.



Následoval jeden z nejlepších bodů celého pobytu. Šli jsme společně na nějáký color festival. Tisíce mladých lidí, dobrá muzika, hry jako laser game, vodní hry, spousta stánku s jídlem a pivem, krásný holky, sluníčko, 5 piv, všichni v bilým s barevnejma flekama, který jsme obdrželi během toho všeho. Doteď si vzpomínám, jak jsem laser game tak prožíval, že sem tam skákal a plazil se v písku, trávě, běhal.. a místo 15 minut mě tam nechal ten dozorce přes hodinu, asi proto, jak jsem byl trapnej, takže už mi pochopitelně odešli všichni kamarádi a já tam zůstal s partou mladých děcek, dokud jsem nemohl a odevzdaně nesložil zbraně, celej špinavej a poškrábanej. Podařilo se nám se zase někde sjednotit a pomale jsme šli domů. Na jedné křižovatce nám organizátorky zavelely, že tuhle ulici dlouze obejdeme, protože je nebezpečná - pche, vzal jsem s sebou 4 odvážlivce a šli sme napřímo. Nikoho jsme nepotkali a přišli jsme o 20 minut dřív a stihli aspoň v klidečku sprchu.

3. Den - Riga

Den začal prohlídkou obchodního centra se střechou s výhledem, návštěvou největšího kostela a prohlídkou bývalé věznice KGB. Bylo to super, hlavně díky průvodkyni, která nás seznámila se spoustou mučících praktik a trochou té lotyšské komunistické historie. Zajímalo by mě, jestli bych byl přítel režimu :D Následoval city crawl. Rozdělili jsme se do skupin po 5 lidech, dostali seznam úkolů a ty jsme měli plnit na určitých místech, většinou u velkých památek. Jednalo se například o tancování u pouličních zpěváků, zpívání s místním člověkem či natočení videa "žárlivá scéna" uprostřed náměstí.
Teď trochu odbočím. Nerad něco či někoho chválím, ale tohle je AEGEE. Odbourá hranice, předsudky a stereotyp. Prostě děláte, co máte napsaný s partou evropanů, u toho popíjite a říkáte si, že ta svoboda může být někdy i docela vtipná. Pro tohle vše je již zažitý termín Aegee spirit - kdo ho ještě nemá, na TSU ho získá, jen je potřeba se otevřít všemu a stát se na pár dní takovým yes manem.
Večer byl zakončen tradiční European night - každý donese něco typického ze své země a všichni to chodí ochutnávat. Většinou se jedná o lahev alkoholu a nějáký snack - já donesl Becherovku a nějáký klobásy. Překvapilo mě, že minulý rok Lemond zmizel jako první a všichni byli nadšení, tentokrát jsem s normální verzí tak nepochodil a dopil jsem jí sám o 3 dny později (a to byla celou dobu pro všechny veřejně přístupná v ledničce). Poslední, co si z večera pamatuju, je Eurotrip - a je to přesně to, co si myslíte. Skončilo to zvracením 3 lidí, jeden dokonce přímo doprostřed tělocvičny, mmmmmm :D Ale pomohl jsem mu pak na záchod, takže jsem zas tak nejhůř nedopadl. Asi mám natrénováno.

4. a 5. Den - Kemp

Po těžké noci nás organizátory nechaly dlouho vyspávat a pak jsme se přesunuli z Rigy asi 50 km severně do nějákého klidného malého kempu, abychom si užili trochu přírody. Tam převažoval sportovní a relaxační program společně s několika delšími vycházkami po okolí, které sloužilo jako vojenské cvičiště. Navštívili jsme tedy několik bunkrů a zákopů a překvapivě i 2x pořádně zakalili.
Další vsuvka - připravte se, že na TSU se pije každý den. Samozřejmě se nemusíte účastnit, ale tím se trochu distancujete od ostatních a je to pak na těch vztazích znát. Hodně lidí tam jede za tímto účelem. Já jsem zvolil taktiku, že jsem často pil jenom pivo (i když někdy hodně) a větší kalbu jsem rozjel jen jednou za pár dní, kdy se mi to zdálo nejvhodnější.

Estonsko - Tallin


6. Den - Riga - Tallin

Zde nás čekalo první velké překvapení - zítra do Tallinu všichni dostopujete. Utvořili jsme tedy smíšené dvojice. Já jsem dostal hubenou pěknou blondýnku, která mluvila plyně 6 jazyky, což jsem považoval za velice dobrý základ pro můj první stop a veškerý strach ze mně opadl. K tomu všemu jsme ještě dostali papír s úkoly za body navíc. Vítězové se pak mohli těšít na ceny (většinou lahve alkoholu). Celková trasa byla asi 300 km.
První úkol byl dostat se z kempu k dálnici, to nás za 5€ za oba hodil místní pracovník. Na benzínce jsme nakoupili piva a vína a stopování mohlo začít. Udělal jsem si dokonce vlastní challenge, že si každou zastávku dám jedno pivo. Asi po 10 minutách stopu nám zastavil první řidič, popojel s námi asi 50 km a vyložil nás po cestě. Pivo. Za dalších asi 20 minut nám zastavily 2 holanďanky a svezly nás nějákých necelých 200 km. Tady jsme se asi na hodinu zastavili na pivo a jídlo a spolucestující mi moc hezky vyložila situaci.
"Haha, you are in the middle of nowhere in Estonia, drinking beer with a girl you don't know, who is from Russia, but living in Belgium"
Bohužel tady nás štěstí a elán trochu opustily, a asi po 45 minutách marného stopování jsme sedli na bus a za 5 euro jsme jeli do Tallinu, abychom stihli večeři. Celkově jsem si ale stopování užil a rozhodně se ho už nebudu do budoucna tolik bát. Možná i sám nějáké ty pěkné stopařky naberu.
V Tallinu jsme byli ubytování přímo, ale opravdu přímo v centru v takové obří místnosti. Přímo z okna jsme koukali na hlavní náměstí. Večer nás pak čekal největší tallinský klub, kde jsme měli zařízený vstup zdarma.

7-10. Den - Tallin

V Tallinu si nás přebrali estonští organizátoři a ty 2 hlavní lotyšské se ujaly rolí obyčejných úšastníků po zbytek pobytu, ba dokonce se z nich vyklubaly největší party beasts.
V Tallinu je toho k vidění spousta. Navštívili jsme bývalou komunistickou věznici, přístav, technologické centrum, katakomby, udělali si city tour, kostel, vyhlídku, věž, muzeum lodí, aquapark a nejzajímavější atrakci - TV tower, která je vysoká téměř 200 metru a nabízí "walk on the edge", kdy máte připoutaný záda provazem ke kraji a tím pádem se můžete naklánět z tý věže v posledním patře, kde není zábradlí. Bohužel ten provaz je moc krátký na to, aby jste stáli úplně na hraně, zřejmě kvůli bezpečnosti, ale i tak je to skvělý zážitek, ještě když krásně svítilo slunko.
Jeden večer jsem si vyhradil na soukromou schůzku s jednou místní slečnou a dozvěděl jsem se díky tomu o estonsku spoustu dalších zajímavých věcí. Především mě zaujal nepříliš vřelý vztah k rusům, kteří tvoří asi 30% obyvatelstva a často neznají ani místní jazyk. To je pro malou zem jako Estonsko dost zvláštní, jelikož mají jen něco přes milion obyvatel. Také se mi zdá divné, že mají průměrné platy zhruba jako my, ale ceny všeho jsou v podstatě dvojnásobné.
Na obrázku fotka z Tallinské pláže. Ačkoliv sou moc hezké, teplota vody je tak nízká, že by vám tam mohly zmrznou ko... vy víte co. Přesněji, teplota vzduchu sice kolem 24°C ve stínu, teplota moře 19°C. Pár lidí od nás (a pár místních) tam ale nakonec skočilo.


Finsko - Helsinki, kemp


11. Den - Boat + partyboat

K ránu jsme si sbalili věci a vyrazili do přístavu, kde nás čekala loď do Helsinek. Byla obrovská a na její palubě se nacházel supermakret, bary, restaurace, kasino a mnoho dalšího. Plavba trvala něco kolem tří hodin a my se ocitli v Helsinkách. Tam si nás převzali místní organizátoři a zavedli nás do jejich "klubovny", kam jsme si dali věci až do dalšího dne, naladili wifiny a dostali první skvělou večeři - něco jako lososovou polévku, ale bylo v ní opravdu spousty masa, brambor a zeleniny. Tento skvělý úvod měl své opodstatnění - jeden z finských organizátorů byl totiž kuchař. A další důležitá věc - měli jakousi domluvu se supermarketem, že si zboží těsně před datem spotřeby (nebo s datem) mohou zadarmo brát. Nebudu připomínat, že jídlo s datem spotřeby je ve Finsku kvalitnější, než naše "čerstvé" a my jsme tak měli zajištěnou pestrou a bohatou stravu od rána do večera od organizátorů.
Konečně nastal hlavní bod dne, a my se vrátili na loď, na které jsme měli strávit noc. Byla téměř identická k té předchozí a my byli rozlosování do kajut po 4 lidech. Ty byly dost malé, ale nebylo proč si stěžovat. Hodili jsme rychlou spršku a běželi na nákupy. Nejlevnější pivo na lodi byly Krušovice za 1,2€, tak jsme si udělali takový český večer. Loď plula paradoxně zpátky do Tallinu (cca 21-24), tam přes noc kotvila a kolem 6 ráno vyplula zpět do Helsinek. Zábava na lodi byla skvělá, byli jsme tam téměř sami, tak jsme procházeli patra, bary, diskotéku, kajuty jednotlivých skupinek a u toho popíjeli naše čůčo. Byl to moc hezkej pocit koukat s pivem v ruce na západ slunce někde mezi Finskem a Estonskem, plout vstříc lepším zítřkům a spát za rytmu vln. I když, upřímně, spíše než vlny jsem cítil ten alkohol, který jsme vypili, takže noc byla klidná, až na to brzké vstávání.



12-13. Den - Helsinki

Ráno bylo krušné, ale všichni zúčastnění se zvládli dostat z lodi ven a nás čekal první den v Helsinkách. V plánu byl opět City rally - tedy chození v menších skupinách po památkách a plnění různých úkolů. Centrum je poměrně malé a asi by mě nebavilo trávit v něm více dní. Mohu potvrdit, že zvěsti o vysokých cenách jsou pravdivé, i samotné nakupování v supermarketu bylo několikanásobně dražší, než u nás. Namátkou pečivo, limonády či piva byly doslova 3x dražší (úplně ten obyčejnej čoko donut za 40 kč, nejlevnější plechovka piva 55 kč, 1l koly 45 kč). O to víc jsme zde ocenili celodenní stravovací služby našich organizátorů. Večer jsme absolvovali již třetí pub crawl a já měl tak šanci ochutnat zdejší piva, které nemají pěnu a ještě točí 0,4 do půllitrů, takže to vypadá, jak kdyby se někdo napil a nechal to tam ležet. V naší studentské ubytovně pak byla na přání našeho jediného gaye gender party. Snažil jsem se tomu vyhnout, a skoro se to povedlo, nakonec mě ale odchytila holka z mého pokoje a nacpala na mě svoje šaty. Naklopil sem do sebe teda co se dalo, abych se necítil trapně a vydal se na naši soukromou párty ve sklepě, kam sem přišel zbalit nějákýho toho samce. Nakonec to byla docela sranda a především ty pěkný holky vypadaly sexy i v pánském úboru. Snažily se mě dostat do postele, ale nejsem žádná coura a radši jsem strávil večer s kamarádkama na parketě :D No naštěstí z toho neunikly žádné fotky.
Druhý den jsme šli na exkurzi na ostrov Suomenlinna, který leží hned před Helsinkami. Zajímavé je, že původ města je právě zde. Až později, kdy ostrov již svoji kapacitou nedostačoval, se první obyvatelé přemístili na pevninu. Na ostrově je tedy spousta starších dřevěných budov a mnoho lidí zde i stále bydlí. Součástí ostrova je i škola, kostel či obchod. Po jeho prohlídce jsme se usadili na skalnaté pláži a užívali si výhled na Helsinky. Bylo moc pěkně a tak jsme to spojili i s opalováním. Bylo příjemně jasno, avšak foukal studený vítr a další den byla spousta z nás nachlazená.



K večeru jsme se vrátili do klubovny, něco slupli a nakonec jsme měli zdarma vstup na pěnovou párty do jednoho z největších klubů. Docela to tam jelo, ale už jsem byl docela překlubovanej, nebaví mě to zase každej den. Ubytování jsme měli daleko od centra a samozřejmě se mi podařilo dostat se do skupinky lidí, která to málem nestihla, jelikož jsme nevěděli, kde je zastávka.

14-17. Den - Kemp

Po dvou týdnech cestování a turistiky na nás konečně čekal relax. Zavezli nás soukromým autobusem asi 40 km severně od Helsinek do kempu, který jsme měli jen pro sebe. Pokoje pro dva, nový velký koupelny, sezení venku u ohně, 24h sauna, jezírko s kajakama, všude kolem lesy, kulečník, velká společenská místnost.. Nádhera. Odtud už jsme se nikam nepřesouvali a v podstatě jsme jen saunovali, jedli, pili, hráli různé hry a chodili po okolí. Zalíbilo se mi i to kajakování, doufám, že budu mít možnost si to někdy zopakovat.



Poslední zajímavá věc v programu byl takový speciální společenský tradiční večer ve finském stylu, bohužel jsem zapomněl název. Měli jsme se všichni pěkně obléct a přijít na určitou hodinu do společenské místnosti. Tam nás rozesadili kluk-holka-kluk-holka dokolečka a hostili nás tím nejlepším, co měli k dispozici, včetně vína. Dva nejstarší finští organizátoři pak byli takovými průvodci večera, který měl několik pravidel. Když mluvili oni, tak nikdo nemohl jíst ani mluvit, jinak jej postihl drobný trest (a že lidé z aegee vynikají ve vymýšlení vtipných trestů). Také jsme vždy po chvíli zpívali tradiční finské a anglické lidové písně. To celé bylo v takovém přítmí a povedla se jim naladit velice hezká atmosféra, díky čemuž se mi tento večer ve finsku líbil nejvíce.
Zhruba kolem 10. dne už na mě začala přicházet tak trochu ponorka, ale tyhle poslední dny byly takové příjemné, trávili jsme je v sauně, všichni jsme se už trochu lépe poznali a já zjistil, že se mi ani zas tak domů nechce. To se ještě umocnilo poslední večer. Připravili pro nás barbecue party a my mezi sebou anonymně hlasovali, kdo byl "nejlepší, nejvtipnější, nejvíc párty, nejkrásnější atd." uchazeč. Moc mě potěšilo, když jsem vyhrál "Nordic smile", tedy cenu za nejčastěji usmívajícího se člověka. Všichni jsme z toho byli trochu naměkko a někteří z nás, včetně mě se už pomale loučili, jelikož brzy ráno odjížděli. Já přesněji v 5 ráno, kdy mě musel jeden z organizátorů hodit autem na autobusovou stanici. Spal jsem tedy asi od 2 do 5 a nepřekvapilo mě, že ještě asi 10 lidí bylo vzhůru. Přišlo další kolo objímaček a dostal sem obálku se vzkazy na rozloučenou, které psali všichni pro všechny asi v čase, kdy jsem spal, tak mám na všechny pěknou památku.
Měl jsem z odjezdu trochu nervy, ale nakonec proběhlo vše bez problému - autobus z kempu do Helsinek, vlak z Helsinek na letiště, letadlo které odlétalo v 10 ráno, přestup v Rize na letadlo do Prahy, na který jsem měl jen hodinu a nakonec autobus Praha-Jihlava. Aneb 12 hodin na cestách bez pořádného spánku. A další den do práce.
Doufám, že jste si díky tomuto článku udělali lepší představu o fungování Aegee, které se tímto snažím opravdu vynachválit. TSU je velice zajímavý projekt, který člověku otevře mysl a dá neskutečně mnoho zážitků, velmi často i mnoho kamarádů po celé evropě. Asi těžko bych zažil tolik věcí a viděl tolik míst, kdybych tato místa navštívil sám, nehledě na finanční stránku věci. Těchto 17 dní mě stálo zhruba 20 tisíc - 6000 + 1000 + 500 aegee poplatek, 5500 letenky a jízdenky, cca 7000 alkohol a sem tam něco k snědku nad rámec našeho stravování. Ale jak jsem psal, absolutně jsem se nesnažil šetřit a klopil sem piva jakobych byl doma a hodně ochutnával, co kde bylo, a jakože bylo - sushi, ryby, borůvky, zmrzliny, burgery, fastfoody, cidery... Kdybych měl trochu štěstí na letenku a neutrácel tolik, asi by nebyl problém to absolvovat za 15 000 - věřím, že se do té částky spousta lidí vešla. Taky upřesním, že většina TSU je pouze na 14 dní.
Jestli pojedu i příští rok je ve hvězdách a záleží to na mnoha okolnostech, ale teď bych měl asi zase chvíli pracovat :D





Řecko, Aegee 2015, 1. část - Athény, Soluň

6. září 2015 v 13:37
Prázdniny za dveřma

Blížil se konec dubna a já plánoval, jak si pořádně užít svoje, nejspíš poslední, prázdniny a konec pohodovýho života :D Vzhledem k počtu letos absolvovaných dovolených a náročnosti této plánované jsem nechtěl jet nikam jen s přítelkyní, ale můj FB status kromě pár liků nezískal mnoho slávy. Pak jsem v jednom cestopise našel zmínku o Aegee - letní univerzitě. Co to je? Ve zkratce - 14 denní pobyt kdekoliv v evropě (a turecku), se spaním, snídaní, večeří, organizací programu a 30 dalšími evropany za 3-5 tisíc kč (v ceně i všechny vnitřní transfery - busy, vlaky, trajekt). Chtěli jsme do tepla, tak jsme přemýšleli mezi Řeckem a Itálií, avšak první jmenované vypadalo líp - zajímavější program a hodně cestování - celkově 4 destinace - Soluň, Chalkidiki, Volos a ostrov Skiathos. Navíc i v těchto destinacích samostatné výlety do okolí. Z textu jsem nemohl být více nadšený a hned jsme si s přítelkyní podali přihlášku. Jelikož se čechů hlásí málo, měli jsme štěstí a oba nás vybrali (vybírali z cca 50 lidí 25, ale řekněme 20 byli španělé a 10 italové, takže jsme měli místo takřka jisté). Avízovaných 14 dní jsme si ještě prodloužili o 3 v Athénách před pobytem a o 6 dní na Skiathosu po pobytu. Celkem to dělalo krásných 24 řeckých dní, aniž by zaplakal můj klasický dovolenkový rozpočet (ten uvedu na konci druhého článku).

Athény 11.7-13.7.2015

Do Athén jsme využili klasický Ryanair z Bratislavi koupený na Rumbu, takže letenka vyšla jen na asi 700 kč, což beru jako výbornou cenu za top season. Jediná nevýhoda, že to přiletí na místo až v 22:45 místního času, nicméně se pořád stíhá poslední metro ve 23:30. Doporučuji si trochu pohnout, zdrží vás docela dlouhá cesta, špatné značení (respektive není špatné, jen přímo na letišti píšou metro a všude dál už je to jen vlak, tak ať vás to taky nezmate). Za 4 eura student/8 euro plná vás ta souprava dopraví přímo do centra, cesta cca 45 minut. Lístky se kupujou před turniketem, sedí tam paní u přepážky a umí anglicky. Vlastně uměli dobře anglicky všichni lidi v turistickým ruchu, který jsem tam potkal, takže nebyl nikdy problém s komunikací.
Metro bylo čistý, nový a s klimatizací, což jsme uvítali i v tak pozdní hodinu. To jsme ještě nebyli zvyklí na 31 stupňové půlnoční teploty. Hned v metru mě zaujalo, jak chodí mladý řekyně oblíkaný. Módně je to trochu peklo, ale holý záda, břicha, nohy a ruce jsou samozřejmostí pro každou druhou rodačku. Občas to byl docela příjemnej pohled. Jelikož má ale přítelkyně vždycky pravdu (a o trochu víc zakrytýho těla), byly to pro nás prostě ku**y. :D
Hotel 3* se snídaní nás vyšel asi na tisícovku za noc, na kvalitu si nemůžeme stěžovat. Klimatizaci berou všude skoro jako samozřejmost. Na Athény jsme měli jen jeden celý den, tak jsme to vzali šupem - Akropole, ty věci v jejím okolí, nějáký muzea, první gyros a souvlaki a v podvečer zpět na poslední noc v soukromí a pohodlí. Všechny vstupy byly pro studenty zdarma.


Ráno jsme se nasnídali klasickým stylem, abysme až do večeře nemuseli jíst a vyrazili jsme zpět na athénské letiště, kde nás kolem 13 hodin čekal Ryanair spoj do Soluně. Je to rychlý let na 45 minut a přes Rumbo nás vyšel jen na 300 kč. Zajímavé je, že to lítá asi 6x denně. cena se drží dost nízko (kolem 500) a letadlo ani nestihne nabrat pořádnou výšku, tak lze krásně vidět ostrovy a pobřeží řecka.

Soluň (Thessaloniki) - začátek Aegee letní univerzity

Tady už byl program jednoduchej - dostat se na konkrétní zastávku mhd a setkat se s organizátory. To se nám konečně povedlo a my se ocitli s několika řeckými organizátory v obrovské tělocvičně, kde budeme první 4 dny spát. Ještě tam něco chystali, tak jsme se vydali na první pivo do nejbližší kavárny. Sice stálo 4 eura, ale dostali jsme k tomu sušenky, brambůrky, konvičku s vodou a kyblík s ledem. Docela slušnej servis :D V supermarketu se ale dala koupit plechovka i kolem půl eura, většinou ale spíš kolem eura. Za podobnou cenu se dala koupit chlazená v jakékoliv trafice ve městě, takže jsem hned věděl, že o pivo mít nouzi nebudu.
Jelikož jsme byli netrpěliví a dostavili se o den dříve, měli jsme přespat u jedné z organizátorek. Měla krásný dům a byla moc hodná, tak jsme večer něco málo popili, vyzvěděli jsme jak moc řekové "trpí" v jejich krizi a šli spát. Ráno jsme zaběhli pro poslední námi kupovanou snídani a kolem poledne šli na oficiální sraz aegee letní univerzity.
Tam jsme potkali první kolegy, postupně se seznamovali, chystali místo na spaní, nafukovali matraci a koukli po okolí. Postupně chodili další a další - španělé, italové, polky, ukrajinka, běloruska, turek, ázerbajdžánec, nizozemci, chorvatka, maďarka a navrch jedna češka. Organizátoři pro nás měli připraveny seznamovací a ice breaking games. Postupně jsem teda začal drtit jména a většinu si jich úspěšně zapamatoval. Je zajímavé, že i teď, měsíc po návratu, bych si všechny dokonale pamatoval. K první večeři nás čekal obří stůl plný gyrosů, souvlaki, hranolků a nealka. Skoro mi bylo do breku, když jsem viděl, kolik se toho nesnědlo. V tomto duchu první den utekl, večer někdo něco málo popíjel, ale většina byla unavená po cestě.

V následujících dnech nás čekaly všemožné programy po Soluni - nejhezčí místa byly pak bílá věž, vyhlídka u severních městských hradeb a večerní pivní posezení na západním molu, kde se nacházelo i několik barů. Celkově je Soluň velké, živé a přátelské město. Jídlo i pití je zde docela levné - pivo tak od 2,5 euro, gyros i od dvou, levnější restaurace s obyčejnými jídly od 5. Několikrát jsme potkali i české hospody s českými pivy, avšak málokdy s českou obsluhou, škoda :)
Po 4 náročných dnech, především na chození a party, kdy se chodilo spát po 3-4 hodině a budíček byl na osmou, nás čekal přesun do kempu v Chalkidiki, kam jsme se všichni těšili kvůli moři. V Soluni samotné se koupat nedá - voda je prý špinavá a je to kolem samý přístav.




Co na Řecku musím hodně pochválit je státem regulovaná cena balené vody. 0,5l tak všude, i v té nejnavštěvovanější památce nebo v horách musí stát maximálně půl eura, tzn. 13,5 kč, jestli si dobře vzpomínám tak vyšší ceny nebyly ani v restauracích. Člověk tak nemá kvůli finančním důvodům problém s dehydratací a horkem. Voda z kohoutku v Athénách byla vesměs normální, ale od Soluně dál ta kvalita šla hodně dolů (byla docela teplá a chutnala dost divně) a organizátoři nám nedoporučovali ji pít. Pár litrů sem za ten měsíc dal, bezproblémů, ale preferoval sem raději balenou, už kvůli chuti.

Paříž 2015

24. dubna 2015 v 17:30
Dojmy z velkoměsta

Musím uznat, že Paříž je velkolepá a krásná a poznat ji důkladněji by chtělo alespoň měsíc a my si na to vyštědřili jen 6 dní. Hotely i letenky jsou předražené - letenka mě po týdnech vybíraní vyšla na 2500 zpáteční s Easyjetem na CDG v Paříži. Místní letiště je sice velké, ale terminály jsou daleko od sebe, takže nakonec ten jeden terminál, kam doletíte, je ve velikosti menšího letiště a je přehledný. Cestu do centra jsme zvolili busem 351. Stojí 3 lístky ticket t+ (sada 10 stojí 14,1 Euro), náhoda tomu však chtěla, že MHD bylo první 3 dny našeho příjezdu zcela zdarma :) Autobus jede necelou hodinu, zatímco vlak asi půl, takže se mi ani tak nezdá jako rozumná investice, jelikož stojí více než 2x tolik. Opět nechci vypisovat co vidět a co ne, je to o vkusu každého, někdo radši víc muzeí, my zase víc hospůdek a vyhlídek, tak sepíšu jen několik dojmů.

Co se týče obyvatel... černoši mi nevadí, co mi ale vadí je, že v Paříži už nejsou běloši. No bůh nám pomáhej, abychom taky jednou takhle nedopadli. Necítím nějákou velkou hrdost k ČR, ale přecejen - mám rodilé čechy rád a chci aby to takhle na našem území zůstalo navždy, nebo aspoň dokud tu budu :D

Obecně byli ale místní ve službách, s kterými jsme se bavili, milí a s většinou jsme se domluvili anglicky, ať už šlo o přepážky dopravního podniku nebo číšníky. Sympatičtí byli i naši hostitelé z airbnb, kteří nám pronajali super byt pro 4 lidi v Montmartre za 2000 na noc. Všude kolem byly obchody, pekárny, mhd a 3x týdně i místní trhy. Lokalitu bych jenom doporučil.

Metro bylo přehledné a jezdilo vždy v intervalech 3-5 minut. Projeli jsme snad všechny linky a dalo se na něj spolehnout. Do Versailles jsme využili konečnou linky 9 a poté bus 171 (nebo tak něják :D ).

Plavbu po Seině jsme měli přes společnost du pont neuf, lístky se dají koupit za 10 euro na netu a je to i s průvodcem. Určitě doporučuji.

Menýčka v centru jsou cca od 15 euro a často pouze ve francouzštině, takže ani nevíte, co vás za ty prachy čeká. V tomto ohledu velký zklamání, vůbec sem k místní kuchyni nepřičichl, snad jindy v menším městě. Pivo nebo víno se dá sehnat v barech od 3 eur, což byla přijatelná cena, nejvíc mě chutnalo místní 1615. Cena se často lišila, pokud jste si to chtěli vypít na stojáka, nebo si sednout na zahrádku.

Rozpočet

Jelikož mě naše "parta" držela trochu na uzdě, přišlo mi, že jsem nic neutratil, i když jsem chtěl :D Snídali jsme bagety (0,7 E ta dlouhá), večer jsme si vařili a fast foody přes den vyšly relativně levno. Navíc občané EU do 26 let neplatí skoro nikde vstupné.
Ubytování + letenka.... 5000 kč
Vstup na Eifelovku + 1h plavba po Seině... 580 kč
10 lístků (carnet)... 395 kč
Fastfoody, ovoce, 2 lahve vína, pár piv, spousta baget, sýry domů... 1700 kč
Celkem cca 7600 Kč na osobu na 6 dní. A skoro bych i řekl, že níž už jít nejde, pokud teda chcete platit bydlení a letět tam z Prahy.

Kam dál